Do běžného života firmy zasahuje existence insolvenčního řízení hned několika hlavními způsoby:

1. Jako dlužník: právnická nebo fyzická osoba – podnikatel se může dostat do situace, kdy je dlužníkem v úpadku a je povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku. Zdrojem dat je zde účetnictví podnikatele a odpovědní jsou statutární orgány firmy nebo fyzická podnikající osoba. Insolvenční zákon pak v § 3 stanoví, za jakých podmínek je dlužník v úpadku.
2. Jako věřitel: firma též může být v pozici věřitele dlužníka, který je v úpadku. Zde budeme řešit přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení a z daňového hlediska v případě DPH opravu výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení a v případě daně z příjmů opravné položky k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení.
3. Jako zaměstnavatel dlužníka: pokud o návrhu našeho zaměstnance na povolení oddlužení rozhodne soud kladně, pak v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud mimo jiné přikáže zaměstnavateli, aby po doručení tohoto rozhodnutí prováděl ze mzdy stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku, ale poukazoval je insolvenčnímu správci.

Pro zaměstnavatele, jehož zaměstnanec má více exekucí, je oddlužení i praktickým řešením, neboť zaměstnavatel pak komunikuje pouze s jedním partnerem – insolvenčním správcem. Ten navíc většinou dohlíží i na správné provedení srážek, neboť dle zákona požaduje pravidelné přehledy o příjmech, na rozdíl od mnohdy nepřehledné situace, kdy je partnerem zaměstnavatele několik exekutorů.

V rámci insolvenčního řízení můžeme rozlišit fáze, při kterých je dáno, kdo má dispoziční oprávnění k dlužníkovu majetku – tedy i k nařízeným srážkám ze mzdy:

• Fáze první – od zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o úpadku: dispoziční právo má dlužník, lze výkon rozhodnutí a exekuci nařídit, nelze ji však provést. V této situaci by měl zaměstnavatel dále provádět srážky ze mzdy, nebude je však odesílat exekutorovi či oprávněnému, ale bude je deponovat u sebe a čekat, jak soud dále rozhodne.
• Fáze druhá – od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku: dispoziční právo má stále dlužník, ostatní platí jako v první fázi.
• Fáze třetí a) oddlužení – soud rozhodl o schválení oddlužení: dispoziční právo má dlužník. S nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty. Což v praxi znamená, že zaměstnavatel provádí srážky a odesílá je insolvenčnímu správci.
• Fáze třetí b) konkurz – soud rozhodl, že na dlužníka je vyhlášen konkurz: dispoziční právo má insolvenční správce. Veškeré stržené srážky zaměstnavatel odesílá insolvenčnímu správci.

Změna u zadlužených zaměstnanců – oddlužení

Novela si předsevzala za úkol zjednodušit podmínky oddlužení (tzv. osobního bankrotu) pro zadlužené lidi. Změna se tedy dotýká firem v pozici zaměstnavatele dlužníka. Před novelou musel dlužník v rámci oddlužení splatit alespoň 30 % z úhrnu pohledávek v době pěti let od schválení oddlužení. Nové znění zákona tyto podmínky mění.

Splnění oddlužení

Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je splněno, jestliže:

• dlužník splatil nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši,
• dlužník v době tří let od schválení oddlužení splatil nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek,
• po dobu pěti let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů; má se za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.

Pojem „vynakládat veškeré úsilí“ je definován tak, že se jedná o veškeré úsilí, které lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek jeho věřitelů. U pětileté varianty tak může dojít ke schválení oddlužení i v případě, že bude splacené méně jak 30 %. Nesmí však dojít ke zrušení oddlužení.

Ke zrušení oddlužení může dojít mimo jiné, pokud:

• dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani pohledávku z titulu náhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, přičemž výše splátky ostatním věřitelům včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň nesmí být nižší než tato pohledávka. Zároveň musí být schopen splácet pohledávky na výživném.

To znamená, že minimální částka, kterou dlužník bude muset zaplatit, budou výdaje a odměna správci (nyní 1 089 Kč/měsíčně) plus stejná částka pro věřitele. Nyní odborná veřejnost mluví o celkové částce 2 200 Kč/měsíčně. Pokud existují pohledávky na výživném, výpočet je pak komplikovanější. Dlužník de facto nemusí procento pohledávek uhradit, ale musí splnit výše uvedené podmínky.

V původním sněmovním tisku se počítalo i se sedmiletou variantou, kdy měl dlužník uhradit co největší část svých dluhů, avšak nestanovila by se minimální hranice, kterou měl uhradit. Tento návrh však nebyl přijat, nahradil ho výše uvedený případ pětileté varianty a vynaložené veškeré úsilí.

Novinkou je možnost využití kratší varianty oddlužení – tj. na tři roky a splacení alespoň 60 % nezajištěných pohledávek.

Zkrácené oddlužení na tři roky budou moci nově využít osoby zvlášť zranitelné – tj. starobní důchodci a důchodci invalidní ve druhém nebo třetím stupni. Pokud jim nárok na starobní důchod vznikne před schválením oddlužení a tento nárok bude trvat po celou dobu oddlužení, nebo pokud se jedná o invalidního důchodce ve druhém nebo třetím stupni, bude oddlužení plněním splátkového kalendáře splněno, jestliže nedošlo k jeho zrušení po dobu tří let od schválení oddlužení.

Listiny dokládající vznik starobního důchodu nebo invaliditu dlužník za účelem podání zprávy o splnění oddlužení předloží insolvenčnímu správci. V tomto případě není stanoven limit pohledávek, který by musel být zaplacen, musí se pouze doložit uvedené listiny a nesmí být zrušeno oddlužení.

Další změnou je možnost přerušení a prodloužení průběhu oddlužení. Insolvenční soud může po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty rozhodnout o přerušení průběhu oddlužení až na jeden rok, nelze však přerušit opakovaně. Lze tak učinit z důležitých důvodů na návrh dlužníka nebo insolvenčního správce. Doba přerušení se nezapočítává do výše uvedené doby splácení (tři roky, pět let).

Po tuto dobu přerušení průběhu oddlužení nemusí dlužník splácet – z toho vyplývá, že při přerušení oddlužení zaměstnavatel nebude provádět srážky ze mzdy.

Insolvenční soud dále může rozhodnout, že se doba, která je rozhodná pro posouzení splacení pohledávek, prodlouží až o šest měsíců. Učiní tak z důležitých důvodů na návrh dlužníka podaný do uplynutí doby splácení. Opět nelze prodloužit opakovaně.

Pro mzdové účetní to bude znamenat, že na rozdíl od stávajícího stavu, kdy z titulu oddlužení provádí srážky ze mzdy pět let, se tato situace změní. Bude třeba počítat s tím, že srážky budeme provádět tři nebo pět let, případně i déle a může dojít k jejich přerušení, což bude znamenat větší důraz na sledování příslušné insolvence či zvýšenou komunikaci s insolvenčním správcem.

Návrh na povolení oddlužení musel dle minulého znění zákona obsahovat údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Nyní návrh musí obsahovat údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících dvanácti měsících a údaje o příjmech dlužníka za posledních dvanáct měsíců.

Dále byla do zákona zapracována ochrana dlužníků tak, aby nepřišli tzv. o střechu nad hlavou. Dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti.

Novela se snaží myslet i na osvětu a předcházení dalšímu zadlužování. Je-li způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce za účelem předcházení budoucímu úpadku uložit dlužníku povinnost využít v rozsahu nejvýše 100 hodin služby odborného sociálního poradenství poskytované registrovaným poskytovatelem sociálních služeb.

Srážky z příjmů podnikatelů

Další významná změna v zákoně se týká definování podmínek, za jakých bude probíhat splátkování u fyzické osoby podnikatele. Dosud toto v zákoně uvedeno nebylo a novela se snaží o to, aby jasně řekla, jak se má v reálu postupovat, tj. aby již prováděnou praxi sjednotila.

Závádí pojem „Splátkový kalendář fyzické osoby – podnikatele“, pod nímž uvádí zákonný postup srážek. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník, který je fyzickou osobou – podnikatelem, povinen do doby podání písemné zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku, která se určí následovně:

• V rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uloží insolvenční soud dlužníkovi povinnost měsíčně splácet nezajištěným věřitelům z jeho příjmů z podnikání minimální nevratnou částku – tzv. „zálohová splátka“.
• Zálohová splátka se určí z jedné dvanáctiny zjištěného zisku dlužníka za poslední zdaňovací období předcházející podání návrhu na povolení oddlužení, a to podle zákona o daních z příjmů, tj. z dlužníkova daňového přiznání. Vypočte se ve výši, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.
• Nebyla-li podnikatelská činnost vykonávána po celé zdaňovací období, určí se zálohová splátka z podílu zjištěného zisku a počtu měsíců, po kterou dlužník vykonával podnikatelskou činnost.
• Nelze-li zálohovou splátku dlužníka tímto postupem určit, určí se po vyjádření insolvenčního správce k očekávaným budoucím měsíčním příjmům dlužníka vycházejícím z rozdílu jeho reálně dosažených příjmů a reálně vynaložených výdajů za dobu jeho podnikání.
• Nelze-li zálohovou splátku dlužníka ani takto určit, určí se zálohová splátka z částky odpovídající měsíční průměrné mzdě v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.

Dlužník je povinen na konci každého zdaňovacího období předložit insolvenčnímu správci účetnictví či daňovou evidenci, přiznání k dani z příjmů a výpisy z účtů, popřípadě další listiny osvědčující jeho příjmy a výdaje. Splátkovou částku následně určí insolvenční správce z jedné dvanáctiny zjištěného zisku dlužníka za zdaňovací období a vypočte se ve výši, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky – výsledné číslo je tzv. „referenční srážka“.

Je-li součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací období nižší než součin referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím období oddlužení trvalo, vyzve insolvenční správce dlužníka k uhrazení nedoplatku ve výši rozdílu mezi těmito částkami. Dlužník je povinen nedoplatek uhradit bez zbytečného odkladu.

Je-li součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací období vyšší než součin referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím období oddlužení trvalo, může insolvenční soud na návrh dlužníka pro následující zdaňovací období stanovit jinou výši zálohové splátky. Nikdy tedy nevzniká přeplatek (zálohové splátky jsou nevratné), pouze může dojít ke snížení splátek na další období.

Insolvenční soud může za určených podmínek stanovit jinou výši zálohové splátky také tehdy, jestliže o to požádá dlužník pro změnu poměrů.

Pokud má dlužník mimo příjmů z podnikání také další příjmy, z nichž splácí pohledávky věřitelů, nepoužije se při určení výše zálohové nebo referenční srážky snížení o základní částku, která nesmí být při výkonu rozhodnutí povinnému sražena z měsíční mzdy, je-li tato základní částka uvažována při určení rozsahu splátky z jiného příjmu. Při určení, ze kterého z příjmů bude dlužníku ponechána základní částka, vezme insolvenční soud v úvahu zejména výši a pravidelnost dosahování jednotlivých příjmů.

Dohled insolvenčního správce nad dlužníkem

Od 1. 6. 2019 vstoupila platnost též vyhláška o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce, která definuje v § 15, jakým způsobem má insolvenční správce nad dlužníkem vykonávat dohled. Insolvenční správce musí nově:

• získávat informace k výši příjmů dlužníka, sledovat poměry na místním trhu práce v okolí bydliště dlužníka a posuzovat, zda lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat dosáhnout vyššího výdělku,
• v případě nezaměstnaného dlužníka získávat informace o činnosti dlužníka při obstarávání zaměstnání a posuzovat, zda dlužník o získání příjmu dostatečně usiluje,
• v případě dlužníka, který podniká, kontrolovat výši příjmů z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti a daňová přiznání podaná dlužníkem, ověřovat zaplacení zejména veřejnoprávních závazků a posuzovat výdělečnost dlužníkova podnikání a spravedlivě požadovatelnou možnost dosažení vyššího příjmu v pracovněprávním vztahu,
• pravidelně, alespoň jednou za tři měsíce, zjišťovat u dlužníka, zda má nějaké závazky po splatnosti, zda získal nějaké hodnoty zejména darem nebo dědictvím, zda zcizil nějaký majetek náležející do majetkové podstaty a zda u něho došlo ke změnám ve výživném nebo v počtu vyživovaných osob, případně zda lze tyto změny očekávat,
• zjišťovat, zda nevyšly najevo okolnosti, na jejichž základě by bylo možno důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.

Insolvenční správce by se tedy již neměl spokojit s deklarovaným příjmem dlužníka, ale bude zjišťovat, zda dlužník nemůže dosáhnout vyšší příjem a pokud ano, bude po něm dosahování tohoto vyššího příjmu vyžadovat. Může tedy po dlužníkovi chtít, aby změnil zaměstnání na finančně výhodnější nebo ukončil podnikání a nechal se zaměstnat.