Vstupní lékařská prohlídka

Podle ustanovení § 32 zákoníku práce (dále jen „ZP“) je zaměstnavatel povinen zajistit v případech stanovených zvláštním právním předpisem, aby se fyzická osoba před vznikem pracovního poměru (nikoli již před uzavřením pracovní smlouvy, příp. před jmenováním, jak tomu bylo do konce roku 2017) podrobila vstupní lékařské prohlídce.

Tato povinnost tedy platí pro zaměstnavatele před vznikem pracovního poměru (tj. dnem, který byl sjednán či uveden jako den nástupu do práce ve smyslu ustanovení § 36 ZP). Ustanovení § 32 ZP má kogentní povahu (není možné se od něho odchýlit), nicméně nesplnění povinnosti zaměstnavatele zajistit před vznikem pracovního poměru, aby se fyzická osoba podrobila lékařské prohlídce, nemá za následek neplatnost následně uzavřené pracovní smlouvy.

Na tuto povinnost navazuje (logicky) další povinnost stanovená zaměstnavateli v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) ZP, která mu ukládá nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by nedopovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.

Zvláštním právním předpisem, který zaměstnavatelům ukládá povinnost zajistit vstupní lékařskou prohlídku (v návaznosti na ustanovení § 32 ZP), je zejména zákon o specifických zdravotních službách, (dále jen „ZSZS“), který upravuje komplexní poskytování pracovnělékařských služeb včetně vstupních lékařských prohlídek.

Z ustanovení § 59 odst. 1 písm. b) bod 1 a 3 ZSZS pak jednoznačně vyplývá povinnost zaměstnavatele zajistit vstupní lékařskou prohlídku vždy před uzavřením pracovního poměru nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu.

Jinými slovy uchazeč o zaměstnání musí absolvovat lékařskou prohlídku ještě před uzavřením pracovní smlouvy nebo před jmenováním do funkce, pokud předmětným jmenováním dochází ke vzniku pracovního poměru.

Před uzavřením dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce) musí zaměstnavatel zajistit vstupní lékařskou prohlídku jen tehdy, kdy má uchazeč o zaměstnání vykonávat práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZOVZ“), prací rizikovou nebo je její součástí činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy (např. řidiči z povolání podle zákona o silničním provozu).

Způsob, jakým bude zaměstnavatel svoji povinnost zajišťovat příslušné pracovnělékařské prohlídky plnit, se odvíjí od příslušné kategorie (vykonávaných) prací podle kategorizace prací (dle ustanovení § 37 a násl. ZOVZ).

Spadají-li práce vykonávané zaměstnanci do kategorie první a druhé, příp. též druhé rizikové, třetí nebo čtvrté, je zaměstnavatel povinen uzavřít s poskytovatelem pracovnělékařských služeb písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb (s poskytovatelem v oboru všeobecné praktické lékařství nebo pracovní lékařství).

Jde-li o práce zařazené pouze do kategorie první a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, může zaměstnavatel zajišťovat provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k práci na základě písemné žádosti u poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je uchazeč o zaměstnání (zaměstnanec) registrován a k němuž ho zaměstnavatel vyslal.

U většiny vstupních lékařských prohlídek se tak neuplatní zásada svobodné volby lékaře (ze strany zaměstnance).

Osoba ucházející se o zaměstnání, která se nepodrobí před uzavřením pracovní smlouvy vstupní lékařské prohlídce, se považuje za zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce, kterou má na základě této smlouvy vykonávat (jedná se o právní fikci).

V rámci odborné veřejnosti panuje názor, že tato fikce zdravotní nezpůsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání ve vztahu k ustanovení § 580 odst. 2 občanského zákoníku není důvodem neplatnosti uzavřené pracovní smlouvy, jmenování, dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce.

Je však třeba konstatovat, že pokud se uchazeč o zaměstnání před uzavřením pracovní smlouvy nepodrobí vstupní lékařské prohlídce, stejně jako pokud zaměstnavatel nezajistí vstupní lékařskou prohlídku, půjde o porušení právních předpisů ze strany zaměstnavatele.

V případě zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance by tak zaměstnavatel neměl umožnit předmětnému zaměstnanci výkon jakékoli práce, neboť se mj. vystavuje riziku postihu ze strany inspektorátu práce.

Kdo hradí náklady na lékařskou prohlídku?

Samotný zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost zabezpečit na vlastní náklady lékařskou prohlídku před vznikem pracovního poměru pouze u mladistvých, tj. zaměstnanců mladších 18 let (ustanovení § 247 ZP). V ostatních případech hradí vstupní lékařskou prohlídku osoba ucházející se o zaměstnání.

Zaměstnavatel hradí náklady vstupní lékařské prohlídky, pokud uzavře s uchazečem o zaměstnání pracovněprávní nebo obdobný vztah. Osoba ucházející o zaměstnání se může s případným zaměstnavatelem dohodnout, že jí tento uhradí vstupní lékařskou prohlídku i v případě neuzavření pracovněprávního nebo obdobného vztahu (nebo tak může stanovit jiný právní předpis).

Pokud však pracovněprávní vztah vznikne, hradí náklady vstupní lékařské prohlídky zaměstnavatel. V těchto případech již nejsou dohody o úhradě vstupní lékařské prohlídky dovoleny (není tedy např. možné, aby se zaměstnavatel s uchazečem o zaměstnání, jemuž vznikne pracovněprávní vztah, dohodl na tom, že se zaměstnavatel bude na úhradě vstupní lékařské prohlídky podílet jen z části nebo že ji nebude hradit vůbec).

Vstupní lékařskou prohlídku, jde-li o posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání k práci v noci, hradí případný zaměstnavatel vždy.

Související článek:
Postup před vznikem pracovního poměru – 1. díl
Postup před vznikem pracovního poměru – 2. díl
Postup před vznikem pracovního poměru – 3. díl
Postup před vznikem pracovního poměru – 5. díl