Chyby v rozvržení a evidenci pracovní doby

Zaměstnavatelé často v rozvržení pracovní doby chybují tím, že pracovní dobu nedefinují písemně, definují ji pozdě, či dokonce vůbec. Neurčí přesně čas přestávky na odpočinek mezi směnami v pracovním týdnu či přestávky na jídlo, chybují ve způsobu rozvržení pracovní doby.

Chyby ze strany zaměstnavatelů se objevují i v evidenci odpracované doby, doby odpočinku, přesčasů apod. Zaměstnavatelé také zaměňují evidenci docházky (například prostřednictvím docházkových čipů) s evidencí pracovní doby.

Pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen či připraven na pracovišti vykonávat pro zaměstnavatele práci podle jeho pokynů. Do pracovní doby se nezahrnuje doba odpočinku.

Rozvržení pracovní doby

Zaměstnavatel je v souladu se zákoníkem práce povinen rozvrhnout pracovní dobu a určit začátek a konec pracovních směn. Správné rozvržení pracovní doby zaměstnavatelem je jedna ze základních pracovních podmínek, za nichž zaměstnanec vykonává práci na základě sjednaného pracovního poměru. Toto neplatí pro zaměstnance vykonávající činnost na základě dohod konaných mimo pracovní poměr, kdy zaměstnavatel není povinen pracovní dobu rozvrhnout.

Při rozvržení pracovní doby musí zaměstnavatel mimo jiné dodržet i podmínku rovného zacházení se všemi zaměstnanci. Zároveň má zaměstnavatel při rozvržení pracovní doby povinnost přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.

Zaměstnavatel, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak, je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději dva týdny a v případě konta pracovní doby jeden týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena.

Zákoník práce definuje čtyři způsoby rozvržení pracovní doby:

• rovnoměrné rozvržení pracovní doby – zaměstnanci je zaměstnavatelem na každý týden rozvržena stejná délka pracovní doby, a to vždy v rozsahu hodin stanovené (sjednané) týdenní pracovní doby,
• nerovnoměrné rozvržení pracovní doby – při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby není stanovená pracovní doba rozvržena rovnoměrně na jednotlivé týdny s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, a to za období nejvýše 26 po sobě jdoucích týdnů (v kolektivní smlouvě může být upraveno maximálně na 52 týdnů),
• konto pracovní doby – konto pracovní doby je speciálním nástrojem, který umožňuje zaměstnavatelům flexibilně reagovat na měnící se potřebu práce v závislosti na poptávce produkce firmy. Konto pracovní doby poskytuje možnost, aby byla zaměstnanci přidělována práce v určitém období v takovém rozsahu, který vyhovuje potřebě zaměstnavatele. Zaměstnanci je vyplácena stálá nebo paušální mzda. Konto pracovní doby nelze využívat nepřetržitě, maximálně po dobu 26 po sobě jdoucích týdnů (kolektivní smlouvou maximálně 52 po sobě jdoucích týdnů). Konto pracovní doby je využíváno zejména u sezonních prací, zaměstnavatelé však často zapomínají na povinnost vedení účtu pracovní doby zaměstnance, kde se musí vykazovat:
  • stanovená týdenní pracovní doba, popřípadě kratší pracovní doba,
  • rozvrh pracovní doby na jednotlivé pracovní dny včetně začátku a konce směny,
  • odpracovaná pracovní doba v jednotlivých pracovních dnech a za týden,
• pružné rozvržení pracovní doby – v tomto pracovním režimu jsou tvořeny úseky základní a volitelné pracovní doby. V základní pracovní době musí být zaměstnanec přítomný na pracovišti.

Příklad 1

Zaměstnanec má určenou pracovní dobu 40 hodin týdně, přičemž základní pracovní doba je od 8 do 13 hodin. V tento čas musí být zaměstnanec na pracovišti. Zbývající pracovní dobu si může libovolně volit tak, aby byla splněna pracovní doba 40 hodin týdně.

Evidence pracovní doby musí obsahovat tyto náležitosti:

• začátek a konec pracovní směny,
• práce přesčas,
• noční práce,
• držení pracovní pohotovosti a případný výkon v jejím průběhu.

Pracovní doba může být evidována v elektronické i papírové formě, záznamy musí být přesné a pravdivé.

Chyby v případech práce přesčas

Práci přesčas může zaměstnanec vykonávat pouze na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem.

Práci přesčas nelze nařídit:

• mladistvým do 18 let,
• těhotné zaměstnankyni,
• zaměstnanci či zaměstnankyni pečující o dítě mladší než jeden rok.

Za dobu práce přesčas náleží zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku či náhradní volno. Zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit práci přesčas v rozsahu maximálně 150 hodin za kalendářní rok a maximálně 8 hodin v jednom týdnu, a to v rámci vyrovnávacího období.

Zaměstnavatelé z hlediska práce přesčas chybují zejména u zaměstnanců pracujících na kratší pracovní dobu. Těmto zaměstnancům nelze práci přesčas přikázat, může být konaná pouze s jejich souhlasem. Pokud práce přesčas nepřesáhne stanovenou týdenní pracovní dobu, pak zaměstnanci náleží za výkon práce pouze mzda, ale ne již příplatek za práci přesčas.

Příklad 2

Zaměstnanec v týdnu vykonal práci přesčas 15 hodin, zaměstnanci bylo poskytnuto náhradní volno ve výši osmi hodin.

V tomto případě nedošlo k porušení nejvýše přípustného počtu hodin za přesčas v jednom týdnu, jelikož doba, za kterou je zaměstnanci poskytnuto náhradní volno, se do přípustného počtu hodin nezapočítává.

Chyby v případě přestávek v práci a bezpečnostních přestávek

Zaměstnavatelé často chybují v rozlišení přestávek na práci a bezpečnostních přestávek a z toho plynou chyby v počtech odpracované doby.

Každý zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce (po 4,5 hodinách u mladistvého zaměstnance) přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Tyto přestávky se nezapočítávají do odpracované doby.

Jiný případ však je u bezpečnostních přestávek (například u řidičů). V souladu se zákoníkem práce, má-li zaměstnanec právo na bezpečnostní přestávku dle zvláštních předpisů, započítává se tato bezpečnostní přestávka do pracovní doby, a to i v případě, že bezpečnostní přestávka připadla na dobu přestávky na jídlo a oddech.

Chyby u nepřetržitého odpočinku v týdnu

Někteří zaměstnavatelé z důvodu neznalosti či nedostatku pracovních sil nejsou schopni zajistit zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin (u mladistvého alespoň 48 hodin).

Jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.

Chyby při odměňování

Zaměstnanci v soukromé sféře vždy pobírají buď mzdu, nebo odměnu z dohod mimo pracovní poměr. Platem je označováno peněžité plnění za práci zaměstnance u zaměstnavatele obecně v neziskové sféře.

Mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Odměna z dohody je peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

Za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody.

Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Do mzdy a platu se pro tento účel nezahrnuje mzda ani plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli. Naopak pohyblivé složky mzdy mohou být do minimální mzdy zahrnuty.

Někteří zaměstnavatelé si však neuvědomují, že minimální mzda je určena nejméně kvalifikovaným profesím – v rámci kategorizace vykonávané práce musí být výše odměny zaměstnance v souladu se zaručenou mzdou.

Ostatní složky mzdy, které ze zákona náleží zaměstnanci:

• mzda a příplatek ve výši minimálně 25 % průměrného výdělku nebo náhradní volno za přesčas,
• mzda a příplatek ve výši průměrného výdělku, náhradní volno nebo náhrada mzdy za svátek,
• mzda a příplatek ve výši minimálně 10 % průměrného výdělku za noční práci,
• mzda a příplatek ve výši minimálně 10 % průměrného výdělku za práci ve ztíženém pracovním prostředí,
• mzda a příplatek ve výši minimálně 10 % průměrného výdělku za práci v sobotu a v neděli.

Další časté chyby

Další časté chyby, které zaměstnavatelé dělají v rozporu se zákoníkem práce:

• zaměstnavatel nezajistí zaměstnancům školení o právních a dalších předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
• zaměstnavatel připustí, že zaměstnanec vykonává zakázané práce a práce, které neodpovídají jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti,
• zaměstnavatel neinformuje zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena (kategorizaci prací upravuje zvláštní předpis),
• zaměstnavatel zaměstnance odměňuje ve výši minimální mzdy bez ohledu na mzdu zaručenou,
• zaměstnavatel osobní ochranné prostředky nahrazuje finančním plněním,
• zaměstnavatel nevede dokumentaci o všech pracovních úrazech.

Související články:
Chyby zaměstnavatelů při uzavírání pracovní smlouvy
Chyby zaměstnavatelů při ukončení pracovního poměru
Kategorizace prací
Minimální mzda a zaručená mzda