V tomto úvodním článku si připomeňme formou kvízu (jen jedna možnost je správně, správné odpovědi na konci kvízu), koho se týká daňová evidence.

1. Daňovou evidenci mohou vést:
   1. právnické i fyzické osoby,
   2. pouze fyzické osoby,
   3. pouze fyzické osoby a vybrané právnické osoby – malé neziskové organizace s obratem či majetkem do 3 mil. Kč (spolky apod.).
2. Kdo vede daňovou evidenci:
   1. nemůže současně (za stejný kalendářní rok) vést účetnictví (podvojné) ani uplatňovat výdaje procentem z příjmů – tzv. „paušálem“,
   2. může současně vést účetnictví, ale nemůže uplatňovat výdaje procentem z příjmů – tzv. „paušálem“,
   3. nemůže současně vést účetnictví, ale může uplatňovat výdaje procentem z příjmů – tzv. „paušálem“.
3. Daňovou evidenci může vést:
   1. pouze osoba s příjmy ze samostatné činnosti (podnikání, nezávislá povolání – umělci, sportovci apod.),
   2. kromě osob z bodu a) také pronajímatelé, kteří uplatňují výdaje v prokázané výši,
   3. jen osoba s příjmy ze živnostenského podnikání.

Správné odpovědi: (1b, 2a, 3a)

Obr.: Daňová evidence představuje tedy pro podnikatele – fyzické osoby jednu ze tří alternativ postupů, jak zjistit základ daně z příjmů z podnikání

Přičemž vedení účetnictví a uplatnění výdajů procentem z příjmů se vzájemně nevylučují: Podnikatel – fyzická osoba vedoucí účetnictví si může zvolit, že základ daně z podnikání stanoví postupem podle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Tedy, že uplatní výdaje procentem z příjmů, a nebude tak při stanovení základu daně z příjmů vycházet z účetního výsledku hospodaření.

V tom případě je třeba pamatovat na to, že výdaje procentem z příjmů lze zásadně stanovovat z příjmů, nikoliv výnosů, které vyplývají z účetnictví. Takovému podnikateli nezbývá než kromě účetnictví vést také evidenci příjmů (zdanitelných), které by býval měl, kdyby nevedl účetnictví. Tento postup stanovuje ZDP v § 7 odst. 8, k čemuž vysvětlující informace doplňuje pokyn GFŘ D-22 k § 7 odst. 7 v bodě 3.

Uveďme si na jednoduchém příkladu.

Příklad 1

Podnikatel – fyzická osoba začal podnikat v oblasti stavebně-montážních prací koncem roku 2019. Rozhodl se vést dobrovolně účetnictví (podvojné). Problematiku DPH zatím neuvažujeme.

V rámci svého podnikání v roce 2019 proběhly jen ekonomické transakce uvedené v tabulce, u nichž je uveden příslušný dopad do účetnictví a následně do základu daně z podnikání, ať již se bude vycházet z účetnictví, nebo z uplatňování výdajů procentem z příjmů.

Obr.: Porovnání stanovení základu daně z příjmů na základě výsledků z účetnictví a při uplatnění výdajů procentem z příjmů

Závěr k Příkladu 1

Vidíme, jaký rozdíl vznikne za výše uvedených podmínek, pokud je základ daně z příjmů z podnikání stanoven z účetnictví nebo při uplatnění výdajů procentem z příjmů.

Při stanovení základu daně z příjmů z účetnictví je výše uvedená účetní ztráta snížena o pojistné na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění podnikatele, jehož placení je ze zákona povinné, ale představuje vždy daňově neúčinné náklady podle § 25 odst. 1 písm. g) ZDP. Toto pojistné je zaúčtováno jako dohadná položka, protože nevíme, pro jakou variantu stanovení základu daně z příjmů fyzických osob se podnikatel nakonec rozhodne.

Podle těchto výsledků se jeví výhodnější vycházet při stanovení základu daně z příjmů z účetnictví. V dalším roce to ale může vycházet obráceně.

„Přehazovat“ způsoby stanovování základu daně z příjmů mezi účetnictvím a uplatňováním výdajů procentem z příjmů mezi jednotlivými roky je možné, ale musí se vzít v úvahu ustanovení § 23 odst. 8 písm. b) ZDP, které zabraňuje tomu, aby některé příjmy byly zdaněny vícekrát či nebyly zdaněny vůbec či aby některé výdaje nebyly uplatněny opakovaně.

Konkrétně se jedná o stejný typ korekcí základu daně, jaký se provádí při ukončení podnikání nebo nájmu. Blíže v článku Ukončení podnikání nebo nájmu a daň z příjmů.

Obr.: Následující schéma shrnuje ta nejdůležitější pravidla daňové evidence

Obr.: Řešení příkladu v případě, že by podnikatel nevedl účetnictví, ale daňovou evidenci

Ve výsledném základu daně z příjmů stanoveném u podnikatele, který by vedl daňovou evidenci, se projevuje několik pravidel daňové evidence (nejsou však všechna):

• V daňové evidenci je třeba rozlišovat zdanitelné příjmy a daňové výdaje, které ovlivní základ daně z podnikání, a oddělovat je od příjmů a výdajů, které na základ daně nemají vliv.
• V základu daně z příjmů se projeví realizované příjmy a výdaje, nikoliv pohledávky či dluhy (závazky) z realizovaných výnosů a nákladů. Ovšem pohledávky a dluhy (závazky) související s podnikatelskou činností jsou také součástí daňové evidence (musí se evidovat).
• Zálohy – platby předem ctí osud konečného plnění, na něž je záloha přijata nebo poskytnuta. Pokud je záloha přijata na budoucí plnění, které podléhá zdanění podle ZDP, představuje taková přijatá záloha zdanitelný příjem. Jestliže je poskytnuta záloha na plnění, které podle ZDP lze uznat jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů (daňový výdaj), pak již platba zálohy je daňovým výdajem.
• V daňové evidenci, až na výjimky, kterou je pořizování dlouhodobého hmotného majetku na finanční leasing, se neprovádí žádné časové rozlišení, není ani potřeba, neboť daňová evidence není o výnosech a nákladech, proto se ani v daňové evidenci nesleduje věcná a časová souvislost s daným kalendářním rokem.

Shrnutí úvodní části k daňové evidenci:

Daňová evidence představuje alternativu k účetnictví pro vykazování skutečných výdajů – nákladů souvisejících s podnikatelskou činností. Třetí možností je uplatnění výdajů procentem z příjmů.

Pokud podnikatel – fyzická osoba nemusí podle zákona o účetnictví vést povinně účetnictví (povinně vedou účetnictví např. fyzické osoby s obratem vyšším než 25 mil. Kč ročně nebo ty, které se nechaly zapsat do obchodního rejstříku), může si vybrat ze všech třech možností.

Jestliže se dobrovolně rozhodne pro účetnictví, musí jej vést minimálně pět účetních období – let. Tato skutečnost a ustanovení § 23 dost. 8 písm. a) ZDP mohou být limitujícím faktorem pro „střídání“ způsobů stanovení základu daně z podnikání s tím, že podnikatel, který vede účetnictví, může i tak použít pro stanovení základu daně z podnikání výdaje procentem z příjmů, aniž by musel přestat vést účetnictví.

Související článek:
Ukončení podnikání nebo nájmu a daň z příjmů