Nedávno jsme se věnovali několika důvodům, proč motivace nefunguje a co naopak pomůže tomu, aby fungovala. Pro to, abychom byli úspěšní ve své snaze motivovat, je užitečné znát toho, koho chceme motivovat. Vědět, co na něj platí. Často se v téhle souvislosti používá obraz osla, se kterým toho moc nehne. Když ale před něj dáme mrkev, jde za ní směrem, kterým potřebujeme.

Třeba na tygra ale mrkev neplatí. A s lidmi to už vůbec nebývá tak jednoduché. Neplatí na nás nějaká „univerzální mrkev“, i když řada manažerů má za to, že tou univerzální mrkví mohou být peníze, finanční odměna.

Mnoho manažerů si stěžuje: „Jak je mám motivovat, když jim nemohu dát dostatek peněz? Nemám na to potřebný rozpočet!“. I ti, kteří potřebné zdroje mají, nemívají vyhráno, jen jejich povzdech je trochu jiný: „Tolik peněz bere (nebo tolik peněz jsem mu nabídl, když…) a stejně to nefunguje!“.

Přestože jsou peníze ze své podstaty tzv. všeobecný ekvivalent a mělo by za ně být možné tedy získat cokoli (štěstí, lásku, …), motivaci ale bohužel vždycky obstarat nedokážou. Mimochodem podle některých teorií motivace (Adamsova teorie spravedlnosti) demotivuje jak pocit, že jsem nedostatečně zaplacen, tak, kupodivu, i pocit, že jsem naopak „přeplácen“.

Mnohem jistější, než spoléhat na univerzální a spolehlivou kouzelnou moc peněz, je tedy vědět, co je pro toho druhého důležité. Co nám může pomoci znát lépe ty, které chceme motivovat?

Klíčem pro otevření dveří s nápisem „Motivace druhých“ je zájem o ně, empatie, schopnost vžít se do jejich aktuální situace, ochota udělat si čas na přemýšlení o nich. Postupujme podobným způsobem, jakým vybíráme pro své blízké dárky k narozeninám nebo pod stromeček. Tak jako pro některé obdarované je ideální obálka s penězi, jsou lidé, kterých se finanční dárek naopak velmi dotkne a berou jej jako projev nezájmu.

Základním nástrojem je pozorování

Pro porozumění současné situace druhého, pro ujasnění si, o jaký dárek by stál, se někdy vyplatí připomenout si něco z jeho minulosti. Co o něm již víme? Jaké má koníčky? O co projevoval zájem? Co pro něj bylo důležité? O čem s nadšením vyprávěl? Pokud najdeme odpovědi na tyto otázky, můžeme si začít ověřovat, zda to, co platilo dřív, bude platit i v tuto chvíli.

Pro ověřování máme k dispozici řadu nástrojů. Tím základním je pozorování. Můžeme si všímat, jak a na co lidé reagují, o co projevují zájem, co naopak nepovažují pro sebe za důležité. Vyvarujeme se tak rizika „koupení nevhodného dárku“.

Stejně jako když si v předvánoční době uvědomíme, že si naše děti již nehrají s dříve oblíbenými hračkami, ale v jejich pokoji se objevil časopis s podivným názvem SK8 a se zápalem nám opakovaně vyprávěli, co všechno jejich spolužák umí na tom prkně s kolečky.

Nechceme-li spoléhat jen na své pozorování, odvede nám ještě lepší službu než „dopis Ježíškovi“ skvělý nástroj: zaměstnanecký průzkum. Řada firem s ním pravidelně pracuje proto, aby se dozvěděla i to, co si její zaměstnanci přejí, co považují za důležité. Jiným užitečným nástrojem umožňujícím získat informace o osobní motivaci jednotlivců i týmů je také třeba vhodný osobnostní dotazník.

Jindy je ve firmách možné pracovat s „tvrdými daty“ a podívat se třeba, jaké typy benefitů čerpají jednotliví pracovníci z benefitních systémů. Zjistíme, že někteří mají zájem o další dny volna, jiní o sportovní aktivity, další zase o cestování. S tím pak můžeme pracovat při volbě vhodných motivačních postupů.

Podobně jako se v případě dárků ptáme třeba sourozenců, můžeme se zeptat kolegů z týmu. Někdy je ale nejúčinnější prostě s tím druhým promluvit a zjistit, jaká je jeho současná situace. Dozvíme se relativně rychle, jaké má potřeby, nebo z čeho má obavy, co jeho motivaci blokuje.

Pokud si v tomhle druhu konverzace nevěříme, je možné si jej natrénovat na řadě typů školení a tréninků. Ani v tomto druhu rozhovoru nemusíme jít ale „přímo na věc“ ve stylu: „Tak co tedy chceš pod ten stromeček?“, protože někdy ten druhý v tom okamžiku prostě sám neví, co by chtěl.

U malých dětí někdy pomáhá společné nezávazné prohlížení katalogu hračkářství. U dospělých podobný účel splní třeba takzvané motivační karty, které zachycují různé motivační zdroje. Při rozhovoru můžeme „hrát s otevřenými kartami“, vybírat a třídit ty motivační, ty, které jsou v danou chvíli pro druhého důležité.

Chcete-li tedy, aby „bylo pod stromečkem hodně radosti“, pak pamatujte, že:

• mrkev na tygra neplatí,
• motivace je krásná věc, ale za prachy ji vždycky nekoupíš,
• klíčem k motivaci je empatie a zájem o druhého.

Takže:

• pozorujte,
• ověřujte si své předpoklady,
• ptejte se,
• používejte vhodné nástroje (zaměstnanecký průzkum, osobnostní diagnostika, motivační karty atd.).

A nenechte se odradit, když se i přes to všechno netrefíte a novým tabletem nebo mobilem vyvoláte zklamání, protože obdarovaný si přece přál nové ponožky a šálu.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností TCC s.r.o.

Související článek:
Proč motivace nefunguje?