Členství ve voleném orgánu právnických osob soukromého práva, jakými jsou spolky, společenství vlastníků jednotek, ale i obchodní korporace, družstva a jiné, není v dnešní době pro mnoho lidí nic výjimečného. Volení členové se však mohou ocitnout v situaci, kdy z nějakého důvodu už nemají zájem vykonávat svou funkci v orgánu.

Tento článek osvětluje, jakým způsobem lze z pozice ve voleném orgánu odstoupit a jaké jsou možnosti, když dotčená právnická osoba po odstoupení nekoná a nepodá návrh na změnu zapsaných údajů ve veřejném rejstříku na příslušný rejstříkový soud.

Touto problematikou se zabývá jak občanský zákoník (dále jen „OZ“), tak zákon o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Jaký je mezi nimi vztah? Obecně se pro odstoupení použijí ustanovení občanského zákoníku, pokud zákon o obchodních korporacích, který se použije na obchodní korporace a družstva, nestanoví jinak.

Jak odstoupit z funkce?

Důvody k odstoupení mohou být různé – neshody s ostatními členy, časová vytíženost či jednoduše nezájem o další vykonávání funkce. Obecně odstoupení člena voleného orgánu právnické osoby řeší ustanovení § 160 OZ. Toto ustanovení přináší jednoduchý postup, jak z funkce odstoupit, a to prohlášením došlým právnické osobě na adresu jejího sídla. Není tedy třeba žádné předchozí projednání. Prohlášení o odstoupení musí být učiněno v písemné formě.

Pro odstoupení z funkce v orgánu (i voleném) u obchodních korporací přináší ustanovení § 59 odst. 5 ZOK odlišný postup. Pro obchodní korporace se stanovuje, že odstupující člen musí své odstoupení oznámit orgánu, který jej zvolil, což je v nemalém počtu případů valná hromada nebo členská schůze družstva.

Rozdíl tedy spočívá v tom, že podle občanského zákoníku se odstoupení doručuje přímo právnické osobě (tedy v zásadě statutárnímu orgánu), kdežto u korporací je v podstatě nutné svolat valnou hromadu, aby na ní bylo oznámeno odstoupení – doručit by ho patrně bylo nutno tak, že písemné oznámení o odstoupení by bylo přiloženo k zápisu z valné hromady. Jiný postup však lze stanovit v zakladatelském právním jednání právnické osoby (stanovy, společenská smlouva aj.).

Výjimku, kdy z funkce odstoupit nelze, resp. za takové odstoupení hrozí deliktní postih, tvoří případ, ve kterém by byl porušen princip tzv. profesionální správy a řízení právnické osoby (péče řádného hospodáře, nezbytná loajalita atp.), stanovený v ustanovení § 159 odst. 1 OZ. Zákon totiž ukládá výkon funkce s loajalitou, znalostmi a pečlivostí, přičemž požadavek loajality dopadá i na ukončení funkce. Platí tedy, že člen orgánu by měl i při svém odstoupení postupovat tak, aby zájmy právnické osoby byly chráněny.

Pro obchodní korporace navíc platí zákaz odstoupení, resp. deliktní postih za odstoupení, v nevhodnou dobu (§ 59 odst. 5 ZOK). Nevhodná doba je neurčitý pojem, pod kterým si lze představit situace, které jsou pro korporaci nevhodné po existenční či finanční stránce. Finální rozhodnutí je ale vždy na soudu. Proto je namístě si vždy s obchodní korporací potvrdit, že se nejedná o odstoupení v nevhodnou dobu pro vyloučení potenciálních budoucích sporů.

S účinností od 1. 1. 2021 je však toto ustanovení ze zákona o obchodních korporacích vypuštěno. Přesto je dle našeho názoru možné dovodit, že odstoupení v nevhodnou dobu bude v elementární rovině i v nové úpravě stále spadat pod obecný požadavek loajality a stále bude nutné nepoškozovat zájmy právnické osoby a případně odstoupení odložit.

Zánik funkce

Obecně platí, že délka rezignační doby je kompromis mezi zájmy rezignujícího člena a zájmy právnické osoby, jelikož člen, který rezignoval, zpravidla ve zbývající době už nebude mít velký zájem svou funkci vykonávat a bude se jí chtít co nejdříve zbavit. Na druhé straně právnická osoba potřebuje nezbytný prostor pro nalezení náhradníka za rezignujícího člena.

Funkce v režimu občanského zákoníku zaniká uplynutím dvouměsíční doby ode dne doručení prohlášení právnické osobě.

V režimu zákona o obchodních korporacích platí jednoměsíční rezignační doba, neschválí-li v souladu s ustanovením § 59 odst. 5 ZOK příslušný orgán obchodní korporace na žádost odstupujícího jiný okamžik zániku funkce.

S účinností od 1. 1. 2021 je však rezignační doba v režimu ZOK upravena pro různé situace odlišně:

• Výkon funkce člena voleného orgánu končí dnem, kdy odstoupení projednal nebo měl projednat orgán, který ho zvolil. Společenská smlouva však může stanovit, že výkon funkce končí dnem, kdy projednal odstoupení (nebo jej měl projednat) orgán, jehož je členem. Nejpozději výkon funkce zaniká 3 měsíce od doručení odstoupení.
• Jestliže odstupující člen oznámí své odstoupení na zasedání příslušného orgánu, končí výkon funkce uplynutím 2 měsíců po takovém oznámení. Na žádost člena je možné schválit i jiný okamžik zániku funkce.

Jak postupovat, když právnická osoba nespolupracuje?

Podání návrhu na zápis do veřejného rejstříku

Po vzniku rozhodné skutečnosti neboli skutečnosti, v jejímž důsledku dochází ke změně údajů zapsaných v obchodním rejstříku (např. k zániku funkce uplynutím rezignační doby), je právnická osoba povinna „bez zbytečného odkladu“ navrhnout rejstříkovému soudu změnu zapsaných údajů (tedy aktualizovat svůj zápis ve veřejném rejstříku).

Lhůta „bez zbytečného odkladu“ je však neurčitým právním pojmem a stanovení její délky závisí vždy na konkrétním případě. Ve všech případech však musí být objektivně odůvodnitelná – autoři se zde kloní k délce patnácti dnů jako adekvátní.

Po uplynutí této lhůty počíná běžet další, tentokrát specificky stanovená patnáctidenní lhůta, po jejímž uplynutí jsou oprávněny podat návrh na zápis, kromě taxativního výčtu osob v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících, i osoby, které na něm doloží právní zájem (zejména ty osoby, jejichž práv a povinností se má návrh na zápis přímo týkat, mezi nimi i bývalý člen voleného orgánu právnické osoby). A zároveň přiloží listiny, jimiž doloží skutečnosti, které chtějí nechat zapsat do veřejného rejstříku.

Celková lhůta, po jejímž uplynutí bude osoba s právním zájmem zákonem zmocněná k podání návrhu na zápis, se tedy pohybuje okolo jednoho měsíce po uplynutí rezignační doby. Pokud by byl návrh na zápis podán předčasně před uplynutím této složené lhůty, soud by jej odmítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele (neboli oprávnění podat návrh).

Povinnost navrhnout neprodleně změnu údajů zapsaných ve veřejném rejstříku z důvodu odstoupení osoby z voleného orgánu vyplývá z ustanovení § 11 odst. 2 zákona o veřejných rejstřících (dále jen „ZoVR“).

Pokud právnická osoba nesplní tuto povinnost, uplatní se princip materiální publicity veřejného rejstříku, který chrání dobrou víru veřejnosti nahlížející do veřejného rejstříku a řídící se tam nalezeným zápisem. Právnická osoba vůči třetím osobám v dobré víře nemůže namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.

Návrh na zápis je nutné podat na formuláři, jehož podoba je stanovena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti. K návrhu na zápis je nutné připojit separátní přílohu, ve které navrhovatel ozřejmí svůj právní zájem. Považuje-li rejstříkový soud listiny, jimiž navrhovatel dokládá svůj právní zájem, za nedostatečné, vyzve rejstříkový soud navrhovatele postupem podle ustanovení § 88 ZoVR k doplnění chybějících listin (osvědčujících jeho právní zájem). Formulář návrhu na zápis lze nalézt na portálu Justice.

S podáním návrhu na zápis – zahájením řízení ve věcech veřejného rejstříku – souvisí také vznik poplatkové povinnosti podle zákona o soudních poplatcích. Za změnu zápisu vznikne navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Pokud se jedná o spolek, zápis je od poplatku osvobozen.

Podání podnětu

K podání návrhu na zápis existuje i alternativa v podobě podání podnětu na soud. Podnět, na rozdíl od návrhu na zápis, nemusí mít formulářovou podobu. Jedná se o méně formální prostředek, ve kterém osoba s právním zájmem informuje soud o nesouladu zapsaných skutečností se skutečným stavem, přičemž uvede a doloží skutečnosti, které prokazují zánik funkce.

S podnětem je však namístě počkat na uběhnutí výše zmiňované „složené“ lhůty, stejně jako u podání návrhu na zápis. Soud následně usnesením může zahájit řízení bez návrhu (tzv. z úřední povinnosti). Účastníkem řízení se stane pouze daná právnická osoba, která se proti usnesení o zahájení řízení nemůže odvolat.

Navrhovatel se na řízení dál nepodílí a pouze vyčká na jeho výsledek, proto je v podnětu vhodné požádat soud, aby navrhovatele informoval o vývoji řízení.

Osoba podávající podnět neplatí žádný soudní poplatek. Nemá však jistotu, že patřičné řízení bude ze strany soudu zahájeno.

Soud má v tomto řízení zahájeném z úřední povinnosti širší pravomoc a v případě nespolupráce dotčené právnické osoby může soud přistoupit k udělení pořádkové pokuty, či v extrémním případě až ke zrušení právnické osoby s likvidací, je-li tento postup v zájmu ochrany třetích osob (viz ustanovení § 104 a § 105 ZoVR).

Náhrada škody

Co se týče třetích osob, které v dobré víře důvěřují správnosti údajů zapsaných ve veřejném rejstříku, ale i bývalého člena voleného orgánu, tyto se mohou po právnické osobě, při porušení povinnosti navrhnout rejstříkovému soudu změnu údajů zapsaných ve veřejném rejstříku, domáhat náhrady vzniklé škody, která jim byla způsobena v příčinné souvislosti s nepodáním návrhu na změnu údajů, a to v souladu s ustanovením § 2910 OZ.

Zároveň je nutné, aby se bývalý člen vyvaroval jakýchkoli jednání týkajících se právnické osoby.

Závěrem

Vzhledem k výše uvedenému je namístě zvážit, zda je zapotřebí podávat návrh na zápis, či pro tyto účely postačí podnět adresovaný soudu. Podle názoru autorů je podnět soudu atraktivním nástrojem díky své neformálnosti. Navrhovatel se sice nestane účastníkem řízení se všemi z toho plynoucími důsledky, bude však o řízení informován, a navíc nebude povinen platit soudní poplatek.

Na druhou stranu však navrhovatel nemá jistotu, že soud řízení zahájí – když podá návrh na zápis sám, stane se účastníkem řízení a může využívat řádné opravné prostředky, což u pouhého podnětu nelze.

Na závěr lze doporučit, že nejvhodnější je vždy po uplynutí rezignační doby osobně či dopisem požádat právnickou osobu o výmaz z veřejného rejstříku, než bez dalšího jednat tzv. na vlastní pěst. Pokud však právnická osoba nespolupracuje, je možné se proti tomu bránit.

Článek byl připravený ve spolupráci s advokátní kanceláří BDO Legal s.r.o.