Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli upravuje v první řadě zákoník práce (dále jen „ZP“), kde je výslovně uvedeno, kdy a za jakých okolností je zaměstnanec povinen nahradit škodu, kterou způsobil svému zaměstnavateli. Konkrétní podmínky jsou uvedeny v § 250 odst. 1. Tyto podmínky musí být splněny všechny najednou.

První z nich je, že k porušení pracovních povinností zaměstnance došlo při plnění pracovních úkolů, případně v přímé souvislosti s nimi. Přičemž je nutné zmínit, že k porušení pracovněprávních povinností a vzniku odpovědnosti za škodu může dojít i mimo pracovní dobu, v některých případech i po skončení pracovního poměru.

Další podmínkou je, že skutečně musí dojít ke vzniku škody a zaměstnancovo jednání musí být zaviněné. A dále, mezi vznikem škody a porušením pracovních povinností ze strany zaměstnance musí existovat příčinná souvislost (tzv. kauzální nexus – tj. objektivní, kauzální vztah mezi příčinou a následkem, který je v právu nutným předpokladem vzniku odpovědnosti).

Celkově vzato tedy můžeme říci, že zaměstnanec v rámci tzv. obecné odpovědnosti odpovídá zaměstnavateli za takovou škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů, případně v přímé souvislosti s nimi.

Pokud došlo ke škodě porušením povinností i ze strany zaměstnavatele, zodpovědnost zaměstnance se tím výrazně snižuje a dochází k tzv. poměrnému omezení odpovědnosti zaměstnance. Zaměstnanec pak hradí jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Zavinění zaměstnance prokazuje zaměstnavatel, což je v praxi často velmi obtížné. Důkazní břemeno v případě uplatňování nároku ze strany zaměstnavatele leží plně na straně zaměstnavatele.

Zákoník práce pamatuje rovněž na situace, kdy zaměstnanec způsobil svému zaměstnavateli škodu úmyslně. Za takových okolností po něm může zaměstnavatel požadovat kromě náhrady škody také náhradu ušlého zisku. A to už opravdu není legrace. Příkladem může být situace, kdy zaměstnanec nestihne dokončit svou práci na velké zakázce, v důsledku čehož společnost o zakázku (i důležitého klienta) přijde.

V případě škody způsobené z nedbalosti, tedy pokud nešlo o úmyslné jednání nebo jednání pod vlivem návykových látek, nikdy nepřesáhne rozsah odpovědnosti za škodu částku odpovídající 4,5násobku průměrného měsíčního výdělku. I taková částka však může pro zaměstnance znamenat velkou finanční zátěž a v dnešní době být pro někoho snad i likvidační.

Pojem škoda

Aby byl zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, musíme pojem škoda vymezit v kontextu s příslušnými ustanoveními ZP. Obecně se škodou rozumí újma na jmění. Pro účely náhrady škody v důsledku zaviněného porušení zaměstnance je pojem škoda definován jako „majetková újma, která vznikla v důsledku zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnance, pokud je s tímto konkrétním porušením v příčinné souvislosti“.

V režimu ZP je skutečnou škodou myšleno zmenšení majetku zaměstnavatele, jemuž byla škoda způsobena a kterému tak vznikly např. náklady na opravu, které by jinak nevznikly.

Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách

V případě, kdy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dojde k uzavření dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, má zaměstnanec neomezenou odpovědnost za škodu a povinnost úhrady v plném rozsahu. Za takové hodnoty považujeme hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu a jiné hodnoty, s nimiž zaměstnanec osobně disponuje.

Taková dohoda samozřejmě musí být uzavřena v písemné formě a pouze se zletilým a plně svéprávným zaměstnancem. Pokud je pak skutečně zjištěn schodek na svěřených hodnotách (např. při inventuře), je zaměstnanec v případě, že je skutečně prokázáno jeho provinění, povinen jej svému zaměstnavateli nahradit.

Kromě odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách odpovídá zaměstnanec rovněž za ztrátu věcí, jež mu byly svěřeny k výkonu práce. Takovými předměty mohou být například služební telefon, počítač nebo automobil. V případě jejich ztráty je zaměstnanec povinen uhradit škodu v plné výši.

Převyšuje-li cena ztracené věci hodnotu 50 000 Kč, může být svěřena zaměstnanci pouze na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. I zde platí písemná forma dohody se zletilým a svéprávným zaměstnancem.