Jednou z hlavních novinek, které přinesla poslední novela zákoníku práce (dále jen „ZP“), provedená zákonem č. 285/2020 Sb., je tzv. sdílené pracovní místo („job sharing“). Sdílené pracovní místo bylo zavedeno do našeho právního řádu (ust. § 317a ZP) s účinností od 1. 1. 2021 a podle důvodové zprávy má jít o nový právní institut, který má zaměstnancům umožnit lepší sladění pracovního a rodinného života.

Pokud tuto myšlenku rozvedeme, s přihlédnutím k praktickému využití tohoto institutu, mělo by se tedy jednat o nástroj ke sladění rodinného (osobního) a pracovního života zaměstnanců, který má usnadnit zaměstnávání osob na kratší pracovní dobu, a to jak ze strany zaměstnavatele, tak i ze strany zaměstnanců.

Zaměstnanci by měli mít sami možnost po vzájemné době se střídat, sdílet jedno pracovní místo tak, aby společně naplnili pracovní dobu na tomto místě rozvrženou a zároveň sladili dobu výkonu práce s osobními záležitostmi.

Za sdílené pracovní místo se tedy považuje, ve smyslu § 317a ZP, situace, kdy dva a více zaměstnanců konají stejnou práci na jednom pracovním místě s tím, že v rozsahu své kratší pracovní doby se vzájemně střídají tak, aby pracovní místo bylo obsazeno vždy jedním z nich, přičemž součet jejich kratších pracovních dob (pracovních úvazků) nepřesáhne stanovenou týdenní pracovní dobu. Jeden zaměstnanec přitom může u zaměstnavatele sdílet pouze jedno pracovní místo.

Základem sdíleného pracovního místa je vytvoření takového pracovního místa zaměstnavatelem, kde budou pracovat dva nebo více zaměstnanců se stejným druhem práce, jejichž pracovní poměr je uzavřen na kratší pracovní dobu, která v součtu naplňuje rozsah pracovní doby na sdíleném místě. (Pozn.: Podle § 80 ZP je kratší pracovní dobou doba pod rozsah stanovený v § 79 ZP, tedy zpravidla taková doba, kde délka stanovené týdenní doby činí méně než 40 hodin týdně – tzv. „práce na částečný úvazek“.)

Zaměstnavatel, který takové sdílené místo vytvoří, pak musí s těmito zaměstnanci následně uzavřít (individuální) písemné dohody, v nichž se upraví níže uvedené otázky výkonu práce na tomto sdíleném místě.

Dohoda s každým takovým zaměstnancem musí být uzavřena písemně a měla by upravit bližší podmínky pro rozvržení pracovní doby. Tedy zejména způsob rozvrhování pracovní doby, předávání úkolů, dobu trvání tohoto institutu, má-li se jednat o dobu určitou, popřípadě povinnost zastupovat nepřítomného sdílejícího zaměstnance.

Rozvržení pracovní doby na sdíleném místě

Zaměstnanci na tomto sdíleném místě si pak mohou (po vzájemné dohodě) sami rozvrhovat pracovní dobu tak, aby naplnili pracovní dobu na tomto místě, a zároveň každý z nich naplnil svoji průměrnou pracovní dobu (úvazek) ve čtyřtýdenním (vyrovnávacím) období.

Záleží pak zcela na rozhodnutí zaměstnavatele, zdali zaměstnancům na sdíleném místě rozvrhne pracovní dobu sám a zaměstnanci následně (dle vzájemné dohody) vyplní pracovní směny rozvržené na tomto sdíleném místě, anebo ponechá výše uvedené zcela na zaměstnancích. Tedy aby sami zaměstnanci (dle vzájemné dohody) naplnili rozsah pracovní doby na sdíleném pracovním místě.

Vyplněný společný písemný rozvrh pracovní doby jsou zaměstnanci povinni předložit zaměstnavateli nejméně jeden týden před obdobím, na které je pracovní doba rozvržena. V takto předloženém společném rozvrhu pracovní doby je nicméně možné, aby zaměstnanci činili změny, nicméně musí s nimi zaměstnavatele seznámit nejméně dva dny předem.

Je však možné se vzájemně (tj. se zaměstnavatelem) dohodnout na jiné době seznámení se změnami ve společném rozvrhu pracovní doby. Nedohodnou-li se zaměstnanci, resp. nepředloží-li zaměstnavateli společný rozvrh pracovní doby v dané lhůtě, určí rozvržení pracovní doby do směn zaměstnancům sám zaměstnavatel.

Nad rámec výše uvedeného je možné taktéž sjednat v písemné (individuální) dohodě se zaměstnancem povinnost zastoupit nepřítomného sdílejícího zaměstnance v době, kdy se tento zavázal k výkonu práce. Zastupování lze ale také dohodnout pouze ad hoc, tedy jen pro konkrétní případ. Zde záleží na konkrétní dohodě smluvních stran.

V případě zastupování neplatí, že souhrn délky týdenní pracovní doby zaměstnanců ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období nesmí překročit délku stanovené týdenní pracovní doby (§ 317a odst. 1 ZP). V případě nepřítomnosti sdílejícího zaměstnance tak bude povinen druhý zaměstnanec jej zastoupit, a to i nad rámec své sjednané pracovní doby v rámci čtyřtýdenního vyrovnávacího období.

Za takto odpracovanou pracovní dobu lze zaměstnanci (po uplynutí čtyřtýdenního vyrovnávacího období) poskytnout mzdu nebo plat nebo po dohodě se zaměstnancem vyrovnat hodiny v rámci dalšího vyrovnávacího období. Zaměstnanec není povinen zastoupit sdílejícího zaměstnance, pokud mu v tom brání překážka v práci.

Jak ukončit režim sdíleného místa

Pokud zaměstnavatel nebo zaměstnanci nebudou chtít již nadále setrvávat v režimu sdíleného pracovního místa („job sharing“), je možné tento závazek ukončit (rozvázat) vzájemnou písemnou dohodou smluvních stran. Dále je možné tento závazek také písemně vypovědět, a to z jakékoliv důvodu, nebo bez udání důvodu; výpovědní doba činí 15 dnů a počíná běžet dnem, kdy byla výpověď doručena druhé smluvní straně.

Zanikne-li závazek vyplývající ze sdíleného pracovní místa alespoň jednomu zaměstnanci, režim sdíleného pracovního místa se u ostatních zaměstnanců uplatní do konce probíhajícího vyrovnávacího období. Po této době režim sdíleného místa skončí.

Skončením závazku vyplývajícího ze sdíleného pracovního místa však pracovní poměr zaměstnance nekončí. Pracovní poměr zaměstnance u tohoto zaměstnavatele trvá dál, přičemž se nemění ani jeho sjednaná pracovní doba. Pracovní dobu mu však nadále bude rozvrhovat zaměstnavatel dle ust. § 81 a § 84 ZP.

Závěrem je nutné také zdůraznit, že pracovní podmínky zaměstnanců sdílejících pracovní místo (pracovní doba, doba odpočinku, dovolená, překážky v práci), stejně jako odměňování (mzda, plat, příplatky) i odpovědnost za škodu, se u každého zaměstnance poskytují a posuzují samostatně.