Pokud s. r. o. naplnila očekávání svých členů (společníků) a tito už ji dále nechtějí provozovat, zájemce o koupi podílů nebo o fúzi neseženou, pak se dostává na pořad dne ukončení její existence neboli právní zánik. Tento cíl je ještě naléhavější, pokud se obchodní korporaci dlouhodobě nedaří, nebo se její společníci nedokážou dohodnout atp.

Dobrovolné zrušení s. r. o. je přitom obvykle pro společníky výhodnějším řešením patové situace než hrozba všemožných sankcí od bezpočtu úřadů za neplnění jejich administrativních a dalších provozních povinností. Od zrušení – obvykle rozhodnutím společníků o ukončení činnosti s. r. o., k právnímu zániku firmy výmazem z obchodního rejstříku je ovšem zpravidla dlouhá a svízelná cesta právem, účetnictvím i daněmi.

Likvidace s. r. o. z právního hlediska

Likvidaci lze označit za svobodnější alternativu insolvenčního řízení, která je přípustná, jen budou-li pohledávky věřitelů plně uhrazeny. Předností likvidace je, že nejde o soudem vedené řízení, uspořádání majetkových poměrů se děje pod taktovkou likvidátora, kterým může být třeba samotný společník dané firmy.

Likvidace s. r. o. předznamenává její zánik, což má logicky zásadní důsledky hlavně pro věřitele. Proto je právně regulována, kupodivu ale nikoli primárně v zákoně o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), ale společně pro všechny právnické osoby obecnou úpravou § 168 až § 209 občanského zákoníku (dále jen „OZ“).
 
Účelem likvidace jsou tři tyto vzájemně provázané úkoly:

1. vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu),
2. vyrovnat dluhy věřitelům a
3. naložit s čistým majetkovým zůstatkem z likvidace (s likvidačním zůstatkem).

Výjimky, kdy pro zánik s. r. o. není zapotřebí likvidace, jsou v praxi opravdu jen zcela výjimečné:

• Celé jmění přechází na právního nástupce přeměnou (fúze, rozdělení, převod jmění na společníka), kdy zůstává zachována právní kontinuita a likvidace zanikající firmy by byla zcela proti smyslu transformace.
• Po skončení konkursu splněním rozvrhového usnesení (tj. po zaplacení insolvenčním soudem přiznaných nároků konkursních věřitelů), nebo zrušením konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující.

Za třetí výjimku nevyžadující likvidaci a umožňující okamžitý zánik (výmaz) s. r. o. lze označit situaci, kdy likvidátora jmenoval soud nebo jiný orgán veřejné moci. Jde o to, že takovýto „cizí“ likvidátor – nikoli ten, kterého si ustanovili sami společníci likvidované firmy, může po zjištění faktické nemajetnosti likvidované s. r. o. ihned podat rejstříkovému soudu návrh na její výmaz z obchodního rejstříku, aniž by byla třeba likvidace.

Postačí, když k návrhu připojí prohlášení o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost i neúčinnost právních jednání firmy a že její majetek nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Tento zkrácený proces stanoví § 82 zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

Společnost s ručením omezeným vstupuje do likvidace ke dni, k němuž je zrušena, což je v praxi obvykle den určený jejími společníky nebo právní mocí rozhodnutí soudu. Kdo rozhodl o likvidaci, musí současně povolat likvidátora, který likvidaci povede, pročež nabývá působnosti statutárního orgánu firmy, a za řádný výkon funkce odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Jeho činnost může sledovat jen účel odpovídající povaze a cíli likvidace.

Takto významné skutečnosti, že firma byla zrušena s likvidací a jejího kormidla se ujal likvidátor, je samozřejmě nutné sdělit veřejnosti, hlavně věřitelům. Což je úkolem likvidátora a děje se povinným zápisem do obchodního rejstříku a uložením příslušného rozhodnutí o zrušení firmy do sbírky listin, která je jeho součástí. Pro zdůraznění blížícího se konce musí firma po dobu likvidace užívat svůj název s dodatkem „v likvidaci“.

Likvidátor musí bez prodlení oznámit vstup firmy do likvidace všem známým věřitelům a zveřejnit v Obchodním věstníku nejméně dvakrát za sebou (s alespoň dvoutýdenním odstupem) oznámení o vstupu do likvidace společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění. Dále je povinen ke dni vstupu do likvidace sestavit zahajovací účetní rozvahu a soupis jmění obchodní korporace (majetku a dluhů), který na vyžádání zašle věřitelům – proti úhradě nákladů.

Nejvíc práce má likvidátor se zpeněžováním majetku, resp. likvidační podstaty. K tomu může využít všech legálních metod od nabízení majetku v inzerátech, přes zapojení prostředníků, veřejnou dobrovolnou dražbu, vyhlášení obchodních tendrů (konkursů) na prodej (části) závodu atd. Souběžně bude vypovídat a rušit smlouvy, včetně pracovních, vymáhat pohledávky apod. Ve vlastním zájmu musí likvidátor neustále sledovat, zda nedošlo k úpadku likvidované s. r. o. a jestliže ano, musí všeho nechat a ihned podat insolvenční návrh.
 
Majetek – převážně v peněžité podobě, který po úhradě všech dluhů obchodní korporaci v likvidaci zbude, představuje likvidační zůstatek, který se rozdělí mezi její členy, resp. společníky s. r. o. následovně:

• nejprve se mezi společníky rozdělí do výše, v jaké splnili svou vkladovou povinnost – pokud likvidační zůstatek nestačí, podílejí se na něm společníci v poměru splacených vkladů,
• zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi společníky s. r. o. podle jejich podílů,
• tato pravidla se ale uplatní, pouze když společenská smlouva (zakladatelská listina) nestanoví jinak.

Na konci anabáze likvidátor vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, sestaví konečnou účetní závěrku a vše spolu s návrhem na použití likvidačního zůstatku předloží ke schválení tomu, kdo jej povolal do funkce.

Je také povinen zajistit uschování obou těchto dokumentů spolu s konečnou účetní závěrkou na 10 let. Použitím likvidačního zůstatku likvidace končí a likvidátor už jen podá do 30 dnů návrh na výmaz s. r. o. z obchodního rejstříku, k němuž přiloží doklad o výzvě věřitelům a souhlas správce daně s ukončením činnosti.

Příklad – Rozdělení likvidačního zůstatku s. r. o.

ABC, s.r.o. založily tři osoby – A, B a C, peněžitými vklady 50 000 Kč, 100 000 Kč a 250 000 Kč, vše splaceno. Firma byla zrušena s likvidací. Po zpeněžení likvidační podstaty a úhradě dluhů je likvidační zůstatek:

1. 1 000 000 Kč,
2. 100 000 Kč.

Předpokládáme, že společenská smlouva nestanoví jinak ohledně podílu na likvidačním zůstatku ani co do výše podílů společníků, které tak standardně odpovídají poměru jejich vkladů k výši základního kapitálu: A = 12,5 % (50 000 Kč / 400 000 Kč), B = 25 % (100 000 Kč / 400 000 Kč), C = 62,5 % (250 000 Kč / 400 000 Kč).

Ad b) Likvidační zůstatek 100 000 Kč zdaleka nedosahuje výše splněné vkladové povinnosti společníků činící v úhrnu 400 000 Kč. Proto se mezi ně rozdělí podle poměru jejich splacených vkladů, což v daném případě odpovídá poměru podílů společníků: pro A = 12,5 % ze 100 000 Kč = 12 500 Kč, pro B = 25 % ze 100 000 Kč = 25 000 Kč, pro C = 62,5 % ze 100 000 Kč = 62 500 Kč. Jak si upřesníme v dalším díle, tentokrát zdanění prakticky nehrozí.