Během studia na střední nebo vysoké škole má pojištěnec svůj pojistný vztah vůči zdravotní pojišťovně vyřešen. Za studenty je plátcem pojistného do dovršení 26 let věku stát.

V podstatě jedinou výjimkou, kdy student není nezaopatřeným dítětem (ve zdravotním pojištění osobu, za kterou platí pojistné stát), je situace, kdy se za studium na střední škole nepovažuje dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium na střední škole, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10 zákona o státní sociální podpoře nebo má nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

U prezenční formy studia na střední škole je dítě pohledem zdravotního pojistného osobou, za níž je plátcem pojistného stát.

„Výdělečně činné“ neznamená, že má jakýkoli pracovněprávní vztah, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale to, že pracuje v rámci nemocensky pojištěného pracovněprávního vztahu. Tak například práce na základě dohody o provedení práce („DPP“) do 10 000 Kč za měsíc nebo pracovní poměr či dohoda o pracovní činnosti („DPČ“) běžící v režimu zaměstnání malého rozsahu s měsíčním příjmem do 3 499 Kč nejsou v tomto směru výdělečnou činností.

S účinností od 1. ledna 2018 došlo k rozšíření skupiny „státních pojištěnců”. V § 7 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „ZVZP“) bylo doplněno písmeno r), podle kterého je od tohoto data stát plátcem pojistného za osoby starší 26 let studující prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v České republice ve standardní době v prezenční formě studia, pokud nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 písm. a), resp. b) ZVZP.

Za dobu uvedeného studia se pro účely tohoto písmena považuje také kalendářní měsíc, v němž osoba ukončila uvedené studium.

Aby mohl být tento student zařazen u zdravotní pojišťovny do kategorie osob, za které platí pojistné stát, nesmí tedy být ve zdravotním pojištění zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.

Tedy například situace, kdy by takový student byl zaměstnán v rámci DPP do 10 000 Kč za měsíc nebo pracoval v rámci DPČ do 3 499 Kč za měsíc znamená, že není pohledem zdravotního pojistného zaměstnancem, a zůstával by tedy nadále osobou, za níž je plátcem pojistného stát.

Pokud by ale byl zaměstnán v rámci pracovního poměru, tak se automaticky (datem nástupu do zaměstnání, jež je specifikováno v pracovní smlouvě) stává zaměstnancem, a tím by vypadl z kategorie „plátce pojistného stát“.

Vyměřovací základ

Do vyměřovacího základu zaměstnaného studenta se zahrnují stejné položky příjmu jako u kteréhokoli jiného zaměstnance. V příslušném měsíci taktéž zaměstnavatel započítává tuto osobu do celkového počtu zaměstnanců, včetně započtení jeho příjmu do úhrnné částky vyměřovacího základu a částky pojistného. Tyto údaje sděluje zaměstnavatel každý měsíc příslušné zdravotní pojišťovně v ne.

Vyměřovacím základem pro placení pojistného je u takové osoby (protože je za ni plátcem pojistného stát) skutečně dosažený příjem bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu (výjimku představuje například zaměstnání po celý kalendářní měsíc červenec nebo srpen v období tzv. „posledních prázdnin“ po ukončení studia na střední škole).

Zvláštní režim má doba tzv. posledních školních prázdnin – jestliže dítě ve studiu dále již nepokračuje, např. letní prázdniny po ukončení studia na střední škole anebo kalendářní měsíc navazující na řádné ukončení studia na vysoké škole ukončené státní zkouškou.

Zde se totiž ještě zkoumá, zda výdělečná činnost ve smyslu § 10 zákona o státní sociální podpoře byla vykonávána po celý kalendářní měsíc, nebo zda dítě mělo po celý měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, respektive zda výdělečná činnost a nárok na tyto podpory na sebe nenavazují tak, že trvaly po celý kalendářní měsíc.

Standardní prázdniny

Pokud student pokračuje ve studiu v dalších ročnících střední školy (stejně jako vyšší odborné školy) nebo je zapsán k dalšímu studiu na vysoké škole po konci střední školy, pokračuje dalšími ročníky vysoké školy či dalším stupněm vysoké, je v době prázdnin (ne těch posledních) bez omezení v kategorii plátců pojistného stát.

Toto však neplatí pro níže popsaný případ studenta doktorského programu po dovršení 26. roku věku (tam jen za specifických podmínek) a též výše uvedené neplatí pro studenty střední školy nebo vyšší odborné školy v případě jiné než prezenční formy studia.

Posledním dnem ve „státní kategorii“ je u studenta den dovršení věku 26 let. Kdyby student dovršil 26 let věku třeba dnem 1. 6., má jedním dnem registrace jako osoba, za kterou platí pojistné stát, vyřešený ve zdravotním pojištění ještě celý kalendářní měsíc červen. Jestliže student pokračuje ve studiu i po dovršení 26 let věku a nejedná se o situaci doktorského studijního programu (viz výše), pak platí, že pokud:

• není zaměstnán v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění,
• není ve zdravotním pojištění osobou samostatně výdělečně činnou,
• nepatří jinak mezi osoby, za které platí pojistné stát,

platí si pojistné sám jako osoba bez zdanitelných příjmů, což představuje v roce 2021 měsíčně částku 2 052 Kč.

Studenti starší 26 let

V tomto případě musíme rozlišit:

• Studenty starší 26 let, kteří nejsou „státními pojištěnci” v duchu ustanovení § 7 odst. 1 písm. r) ZVZP. Jsou-li tito studenti zaměstnáni nebo podnikají jako OSVČ, platí pro ně obecně (mimo zákonných výjimek) ustanovení o povinnosti dodržet ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ v zaměstnání i v samostatné výdělečné činnosti. Při souběhu příjmů pak musí být minimum dodrženo v jedné z těchto činností.
• Studenty doktorského studia starší 26 let, za které je plátcem pojistného stát při splnění podmínek deklarovaných v ustanovení § 7 odst. 1 písm. r) ZVZP (viz výše). V dalším textu se budeme věnovat právě této speciální skupině studentů jako osob, za které platí pojistné stát, a to v souvislosti s jejich výdělečnou činností.

Úvodem k této problematice si rozebereme příklad.

Příklad 1

Student doktorského studia starší 26 let, splňující podmínky dané ustanovením § 7 odst. 1 písm. r) ZVZP, je od 1. 6. 2021 zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti s těmito příjmy:

• červen + červenec: příjem v každém měsíci 3 499 Kč,
• srpen: 6 000 Kč,
• září: 8 000 Kč,
• říjen: nemoc – příjem 0 Kč,
• listopad + prosinec: příjem v každém měsíci 3 499 Kč.

Postup zaměstnavatele je následující:

• V měsících červnu a červenci není dosaženo částky potřebné pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění (příjem je nižší než 3 500 Kč), zaměstnavatel žádné povinnosti ve zdravotním pojištění neplní, zaměstnaný student je v obou měsících veden u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát.
• Zaměstnavatel přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni 1. 8. a vzhledem k výši příjmu provádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč.
• V měsíci září zaměstnání pokračuje a zaměstnavatel (obdobně jako v měsíci srpnu) provádí dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima.
• Protože příjem za měsíc říjen (a ani za listopad a prosinec) nedosáhl částky 3 500 Kč, oznámí zaměstnavatel ukončení zaměstnání k 30. 9.

Student se odhlásí ze „státní kategorie” k datu 31. 7. (protože se od dalšího dne stává zaměstnancem díky pojištěnému zaměstnání) a následně se pak do ní přihlásí k 1. 10. Alternativně může tuto oznamovací povinnost splnit i zaměstnavatel, jak je uvedeno v příkladu č. 2.

V dalším textu se zaměřme na charakter výdělečné činnosti studenta a na jeho registraci v kategorii osob, za které platí pojistné stát.

Student je zaměstnancem nebo OSVČ

Student, který je zaměstnancem nebo OSVČ podle § 5 písm. a) a b) ZVZP, není v této situaci osobou, za kterou platí pojistné stát, a zaměstnavatel musí při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ.

Příklad 2

Student doktorského studia starší 26 let uzavře se zaměstnavatelem pracovněprávní vztah od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021 s měsíčním příjmem 11 000 Kč. Pracovněprávním vztahem může být cokoli: pracovní poměr, DPP, DPČ – a ve všech případech se bude jednat o zdravotně pojištěný pracovněprávní vztah.

V souvislosti s plněním povinností ve zdravotním pojištění zaměstnavatel:

• splní oznamovací povinnost, kdy prostřednictvím kódů „P“ (k 1. 3.) a „O“ (k 30. 6.) přihlásí a následně odhlásí osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance,
• v každém měsíci provede dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč,
• ukončí registraci ve „státní kategorii” (k 28. 2.) a opětovné zařazení v této kategorii (k 1. 7.) oznamuje zdravotní pojišťovně sám pojištěnec, protože k těmto datům není zaměstnancem zaměstnavatele; teoreticky i prakticky může zaměstnavatel použít v daných souvislostech kódy „F“ k 28. 2. a „G“ k 1. 7., ze zákona to však není povinnost zaměstnavatele.

K dopočtu do minima by nebyl důvod například tehdy, kdyby tento student jinak patřil mezi osoby, za které platí pojistné stát z nějakého jiného důvodu (například by pobíral nějaký důchod), anebo kdyby současně podnikal a platil by alespoň minimální zálohy jako OSVČ. V takových případech by vyměřovací základ činil 11 000 Kč, tedy jen reálně dosažený příjem.

Student není ve zdravotním pojištění zaměstnancem nebo OSVČ

Pojistné na zdravotní pojištění se neplatí tehdy, pokud se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance. Splňuje-li tento student starší 26 let některou z výjimek uvedenou v bodech 1 až 7 § 5 písm. a) ZVZP, je při takovém zaměstnání, resp. příjmu, nadále ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát.

V dalších příkladech nevzniká pro zaměstnavatele studenta doktorského studia staršího 26 let povinnost platit pojistné, student tak při splnění zákonných podmínek nadále zůstává osobou, za kterou platí pojistné stát.

Příklad 3

Student doktorského studia starší 26 let má u jednoho a téhož zaměstnavatele uzavřeny dvě dohody o pracovní činnosti s příjmy 1 500 Kč a 1 800 Kč.

V takových případech nerozhoduje, zda jsou dohody sjednány souběžně (a běží třeba po celý rok), jsou uzavřeny v jednom měsíci takzvaně „za sebou” anebo se překrývají.

Příklad 4

Student uzavřel s jedním zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti na částku 3 000 Kč a s dalším zaměstnavatelem jinou DPČ s příjmem 3 400 Kč.

Protože není ani u jednoho zaměstnavatele dosaženo výší příjmu alespoň 3 500 Kč v rámci DPČ, přičemž příjmy sečíst napříč všemi zaměstnavateli nelze, postupuje se obdobně jako v příkladu č. 3. To znamená, že žádný ze zaměstnavatelů se nezabývá problematikou zdravotního pojištění, pojištěnec má své zdravotní pojištění vyřešené.

Příklad 5

Studentka uzavřela s jedním zaměstnavatelem dohodu o provedení práce na částku 8 000 Kč a s dalším zaměstnavatelem jinou DPP s příjmem 10 000 Kč.

Protože není u žádného zaměstnavatele překročena částka 10 000 Kč, postupuje se obdobně jako v předcházejícím příkladu. Jelikož nevzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání, pojistné zaměstnavatelé neodvádějí a studentka je nadále osobou, za kterou platí pojistné stát.

Příklad 6

V rámci jednoho kalendářního měsíce student uzavřel u jednoho a téhož zaměstnavatele dohodu o pracovní činnosti s příjmem 3 400 Kč a dohodu o provedení práce na 9 500 Kč.

Jelikož se jedná o typově různé dohody, nelze příjmy pro účel vzniku zaměstnání ve zdravotním pojištění sečíst. Protože žádná z dohod výší příjmu nezaložila účast na zdravotním pojištění, nemají tyto pracovněprávní vztahy vliv na nepřetržité vedení studenta jako „státního pojištěnce“, zaměstnavatel se nezabývá problematikou zdravotního pojištění.

Lze konstatovat, že při splnění výše uvedených podmínek, tedy když pojištěnec není ve zdravotním pojištění zaměstnancem nebo OSVČ, může být (resp. je) registrován u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. r) ZVZP.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností TCC s.r.o.