Je obecně známo, že správou daní, tzv. daňovým procesem, se zabývá speciální zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále také „DŘ“). V tomto zákoně jsou uvedeny mimo jiné i postupy, kdy je možné finančnímu úřadu podávat žádosti k určitým úkonům. Ale již v nich není přímo stanoveno, zda tyto žádosti správnímu poplatku podléhají.

V praxi tedy musíme skloubit tento zákon ještě s dalším, a sice se zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Díky mimořádné situaci v uplynulých měsících byly některé správní poplatky poměrně dlouhou dobu odpuštěné, ale tato lhůta skončila již 16. 8. 2021, proto je vhodné jejich výši znovu připomenout.

Správní poplatky ve vztahu k finančnímu úřadu jsou stanoveny v sazebníku, který je nedílnou součástí zákona o správních poplatcích. Výše poplatků je uvedena v části I, položce 1. Níže uvádíme stručně podstatu žádosti (návrhu) a výši správního poplatku od nejnižší částky (nejde o úplný výčet, ale o nejčastější situace).

Potvrzení bezdlužnosti a stav osobního daňového účtu

Typickým příkladem zpoplatněné žádosti je žádost o vydání potvrzení o bezdlužnosti nebo o stavu osobního daňového účtu, která je zatížena správním poplatkem ve výši 100 Kč. První žádost využijete například tehdy, když žádáte banku o úvěr, dále pro doložení ve výběrovém řízení, pro aktualizaci v seznamu kvalifikovaných dodavatelů atd.

Žádost o potvrzení o stavu osobního daňového účtu je vhodná v případě, kdy chcete vědět, jakou přesnou částku eviduje finanční úřad na různých daních, ke kterým jste přihlášeni (a to ve formě nedoplatku či přeplatku, který u žádosti o potvrzení bezdlužnosti nezjistíte).

Daňový řád v § 151 stanoví, že z potvrzení o stavu osobního daňového účtu musí být patrný původní den splatnosti, popř. náhradní den splatnosti jednotlivých daní, jde tedy o jakousi inventuru vzájemných pohledávek a závazků.

Mnohé z těchto údajů je možné zjistit z daňové informační schránky, ale tam je přímo uvedeno, že se jedná o údaje pouze informačního charakteru, proto jediným oficiálním zdrojem zůstává právě výpis z osobního daňového účtu.

Správní poplatek ve výši 100 Kč se vybírá dále u žádosti o vydání potvrzení o daňovém domicilu, který daňový poplatník potřebuje v případě daně z příjmů, pokud má daňové povinnosti v zahraničí nebo pokud právnická osoba inkasuje příjmy z dividend, licenčních poplatků atd. K podání žádosti můžete použít vzor (pro právnické osoby a pro fyzické osoby).

Pokud daňový poplatník není schopen podat daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování v řádné lhůtě, má možnost požádat správce daně o prodloužení této lhůty (pokud to speciální zákon u konkrétní daně nezakazuje, což je typické pro kontrolní hlášení v případě DPH; zde tedy nelze lhůtu prodloužit, proto zde ani tato žádost není účelná).

Žádost je zpoplatněna částkou 300 Kč a je vhodné doplnit, že na prodloužení lhůty není žádný nárok. To znamená, že správce daně může žádost i přes zaplacený správní poplatek zamítnout zcela a žádné prodloužení nepřipustit.

Žádost o povolení posečkání úhrady daně

Dalším zpoplatněným úkonem je žádost o povolení posečkání úhrady daně, popř. rozložení úhrady na splátky, kdy se hradí správní poplatek ve výši 400 Kč. Posečkání představuje situaci, kdy žádáme v podstatě o prodloužení lhůty splatnosti daně.

Rozložení úhrady na splátky je situace, kdy se bude daňová povinnost již splatná hradit postupně v navržených splátkách (v daňovém řádu jsou obě situace souhrnně nazvané posečkání daně). Této oblasti se věnuje § 156 a násl. DŘ, který doporučuji předem prostudovat, neboť jsou zde uvedeny důvody, kdy správce daně může povolit posečkání (a tyto důvody by se tedy v žádosti měly objevit, stejně jako navržení termínu plateb).

Pokud správce daně posečkání povolí, zpravidla stanoví i podmínky, které je nutné plnit (typickým příkladem je podmínka, že po dobu povoleného posečkání budou ostatní daňové povinnosti hrazeny v řádných termínech, jinak rozhodnutí o posečkání pozbude účinnosti). Povolené posečkání neznamená, že by daňový poplatník nebyl dlužníkem ve vztahu k finančnímu úřadu; ale tím, že se v podstatě posouvá splatnost daně, nemůže být vůči němu z titulu této posečkané daně např. nařízena daňová exekuce.

Je nutné také pamatovat na to, že běží úrok z posečkané daně od původní splatnosti daně až do úplného splacení dle rozhodnutí o posečkání, ale jeho výše odpovídá polovině standardního úroku z prodlení, než který by plynul ze zákona při běžném nedoplatku. Pokud se tedy daňový poplatník někdy dostane do situace, kdy není schopen svou daňovou povinnost řádně uhradit, určitě se vyplatí investovat správní poplatek do sepsání této žádosti.

Žádost o prominutí příslušenství daně

Správní poplatek ve výši 1 000 Kč se hradí při podání žádosti o prominutí příslušenství daně. Pokud je však žádáno o prominutí částky do 3 000 Kč, nepodléhá žádost správnímu poplatku vůbec. Fakticky je tedy možné žádost podat vždy, ale správní poplatek bude vybrán (jednotně ve výši 1 000 Kč za každou daň dle typu – daň z příjmů, DPH, silniční daň atd., bez ohledu na počet zdaňovacích období), až pokud je žádost podána pro prominutí příslušenství daně 3 001 Kč a vyšší. Příslušenstvím je myšlen úrok z prodlení, penále či pokuta, v žádném případě se nejedná o daň samotnou.

Je tedy patrné, že žádat o prominutí příslušenství daně budou daňoví poplatníci, kteří byli v prodlení se svou řádnou daňovou povinností, jinak by jim příslušenství daně nevzniklo (popř. obdrželi pokutu nebo jim byla daň doměřena ze strany finančního úřadu). Žádost je zcela individuální, nicméně pro sjednocení metodiky postupu vydalo Generální finanční ředitelství metodický pokyn k promíjení příslušenství daně (aktuálním zněním je pokyn GFŘ D-47 s účinností od 14. 3. 2021).

V tomto pokynu je možné nalézt informace o tom, jak bude finanční úřad hodnotit situaci daného poplatníka, co je tzv. ospravedlnitelným důvodem prodlení, na které má správce daně brát potaz, a v neposlední řadě i míru prominutí příslušenství daně vyjádřenou procentním ohodnocením. Nemělo by se tedy stát, že typově stejný případ vyhodnotí každý správce daně jinak (samozřejmě to nelze vyloučit, obzvlášť pokud daňové řízení je neveřejnou věcí).

V žádosti je vhodné uvést co nejvíce argumentů, které nás k jejímu podání vedou, opřít je o průkazné důkazní prostředky a pamatovat také na to, aby čas strávený nad tímto úkonem včetně zaplaceného správního poplatku nebyl vyšší, než kolik by činilo případné prominutí příslušenství daně, neboť i zde platí, že na prominutí není automatický nárok.

Žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení

Jednou z nejvyšších částek správních poplatků v daňové oblasti je částka 10 000 Kč. Tento poplatek se vybírá při podání žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení. Celé oblasti se věnuje § 132 a násl. DŘ a patří spíše do odborné části pro daňové poradce. Zde je uveden spíše jako demonstrativní příklad, v jaké výši se správní poplatky pohybují.

Jak správní poplatky zaplatit

Platba správních poplatků může proběhnout stejným způsobem, jako je tomu u daní – tedy např. na pokladně finančního úřadu, poštovní poukázkou nebo převodem z bankovního účtu. V případě úhrady převodem se používá předčíslí účtu 3711, jako variabilní symbol se použije číselná část DIČ žadatele. Pokud by se měl správní poplatek platit Generálnímu finančnímu ředitelství nebo Odvolacímu finančnímu ředitelství, bylo by předčíslí účtu 13717.

Správní poplatek lze zaslat souběžně s podáním žádosti bez předchozí výzvy finančního úřadu. Pokud tímto způsobem poplatek uhrazen nebude, finanční úřad vydá výzvu k zaplacení správního poplatku. V případě, že nebude správní poplatek uhrazen ve stanovené lhůtě, nebude se úřad žádostí a důvody v ní uvedenými vůbec zabývat, ač by byly důvody objektivní, které by při řádném uhrazení poplatku vedly ke kladnému vyřízení takové žádosti.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.