Institut tzv. nespolehlivého plátce je poměrně účinným nástrojem, jehož primárním cílem je boj proti únikům v oblasti DPH. Tento institut byl zaveden s účinností od 1. 1. 2013 a je upraven v § 106a zákona o DPH. Důležité jsou rovněž informace v § 109.

Nespolehlivým plátcem se plátce DPH stává v okamžiku, kdy závažným způsobem poruší povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty. Jednotlivé situace rozebíráme níže. Pro nespolehlivého plátce platí, že se nemůže rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí.

Plátce, jenž se na základě rozhodnutí správce daně stal nespolehlivým, může ke správci daně podat žádost o vydání rozhodnutí, že již není nespolehlivým plátcem, a to nejdříve po uplynutí jednoho roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kdy správce daně rozhodl o tom, že je nespolehlivým plátcem. Přičemž správce daně rozhodne o nespolehlivosti plátce pouze v případě, že plátce po dobu jednoho roku závažně neporuší své povinnosti vztahující se ke správě daně. Pokud správce daně žádost zamítne, může být podána opět až po roce.

Důvody pro rozhodnutí o statusu nespolehlivého plátce

A co je považováno za závažné porušení plnění povinnosti plátce DPH, aby mohl být aplikován institut nespolehlivého plátce? Jde o situace, kdy dochází k ohrožení veřejného zájmu na řádném výběru DPH, kdy:

• Plátce porušil zákonem stanovené povinnosti, což mělo za důsledek vyměření daně podle pomůcek, nebo doměření daně podle pomůcek oproti poslední známé dani.

• Plátce prováděl činnosti, nebo se zapojil do obchodů, u nichž existuje důvodné podezření, že z nich nebude uhrazeno DPH, a byl proto u tohoto plátce vydán zajišťovací příkaz, který nebyl ve lhůtě uhrazen.
• U plátce je po dobu nejméně tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích evidován kumulativní nedoplatek na DPH ve výši minimálně 500 000 Kč (z daňových povinností vyměřených po 1. 1. 2013) a tento stav trvá v době vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci.
• Plátce porušil své zákonem stanovené povinnosti, což mělo za následek neuznání uplatňovaného nároku na odpočet daně a vyměření nebo doměření daně jinak, než plátce deklaroval v podaném řádném/dodatečném daňovém přiznání k DPH. K ohrožení veřejného zájmu v tomto případě dochází, pokud bude ve výše uvedeném případě snížen nadměrný odpočet daně minimálně o 500 000 Kč a související vyměřená či doměřená daň nebude (zcela) uhrazena v náhradní lhůtě splatnosti.
• Porušení plátcových zákonem stanovených povinností mělo za následek opakované vyměření daně podle pomůcek či doměření daně podle pomůcek oproti poslední známé dani. Opakovaně v tomto případě znamená, že tato situace nastala minimálně za dvě zdaňovací období z šesti po sobě jdoucích.
• Plátce neposkytoval požadovanou součinnost – tj. nereagoval řádně na výzvy správce daně, nebo nepředložil požadované údaje nezbytné pro řádnou správu daně.
• Plátce závažně ztěžuje či ztěžoval, maří či mařil správu daně tím, že opakovaně nepodal daňové přiznání/hlášení/výpis z evidence pro daňové účely. Za opakované konání se v tomto případě považuje, že situace nastala alespoň dvakrát v období 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
• Plátce uvedl nepravdivé či neúplné údaje k registraci DPH, nezbytné pro řádnou správu daně (zejména údaj týkající se skutečného sídla).
• Plátce porušil své zákonem stanovené povinnosti a v důsledku toho stanovil správce daně daň na výstupu jinak, než plátce deklaroval v podaném řádném/dodatečném daňovém přiznání k DPH. V tomto případě dochází k ohrožení veřejného zájmu, pokud jde o částku minimálně 500 000 Kč.

Plátci DPH by měli průběžně sledovat seznam nespolehlivých plátců DPH, který je dostupný na Daňovém portálu Finanční správy ČR.

Ručení za daň

S institutem nespolehlivého plátce úzce souvisí také ručení za daň, které upravuje § 109 zákona o DPH. Finanční správa ČR uvádí, že příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. Rozhodujícím datem je v tomto případě datum zveřejnění informace o tom, že je plátce nespolehlivý.

Pokud se chce plátce ručení za nespolehlivého plátce vyvarovat, nabízí se možnost uhradit DPH přímo na účet správce daně.

Případů, kdy plátce ručí za daň, je celá řada. Uveďme alespoň některé z nich. Za daň se ručí například v případech, kdy příjemce zdanitelného plnění:

• věděl/vědět měl/vědět mohl, že daň uvedená v daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena/dojde k jejímu zkrácení, nebo vylákání daňové výhody/plátce uskutečňující zdanitelné plnění se úmyslně dostal či dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit,
• přijal plnění, kdy úplata za toto plnění je zjevně odchylná od obvyklé ceny,
• přijal úhradu za poskytnuté plnění převodem na zahraniční účet apod.

Ovšem zde pozor. V minulosti rozhodl Nejvyšší správní soud o tom, že platba na zahraniční účet či obchodování s nespolehlivým plátcem nejsou automaticky podmínkou ručení za daň. Vždy musí být splněn tzv. vědomostní test, tedy že společnost v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění nebo poskytnutí úplaty na takové plnění věděla, nebo vědět měla a mohla, že by DPH zůstala nezaplacená.

Jednotlivé případy je proto třeba posuzovat individuálně. V minulosti došlo ze strany Nejvyššího správního soudu k několika přelomovým rozsudkům týkajících se právě ručení za daň, proti kterým Finanční správa poměrně bojovala.