Řada živnostníků využívá při výpočtu základu daně z příjmů fyzických osob místo evidence skutečných výdajů výdajový paušál, jehož výše je však zastropovaná. To znamená, že je určena jeho maximální výše.

Zastropování výdajového paušálu však neznamená, že bychom ho nemohli při vyšších příjmech použít vůbec, naopak to může být stále výhodné. Jak tedy výdajový paušál chápat správně a neprodělat na daních?

Obecně známe dva postupy, jak si k našim výdělkům (příjmům) vypočítat výdaje – s cílem docílit co nejmenšího zisku, resp. daně (tak, aby to bylo v rámci zákona, ale co nejméně).

1. Evidujeme skutečné prokazatelně vynaložené výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů

Příklad:

Živnostník (programátor), plátce DPH, měl za kalendářní rok 2021 příjmy bez DPH 4 000 000 Kč. Během roku si zaplatil pronájem serveru za 10 000 Kč bez DPH a koupil si knížku o programování za 500 Kč bez DPH. Jeho skutečné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmu byly tedy 10 500 Kč.

Pokud by vycházel z těchto údajů (skutečných), jeho rozdíl mezi příjmy a výdaji by byl 3 989 500 Kč, daň po uplatnění slevy na poplatníka by byla 753 652 Kč.

Výpočet daně při použití skutečných výdajů:
 

2. Vycházíme z tzv. výdajového paušálu, kdy skutečné výdaje jsou nahrazeny výdaji „fiktivními“, které dále nemusíme prokazovat. Výši výdajů představuje zákonem určené procento příjmů. Toto procento se liší podle vykonávané činnosti a výše takto vypočítaných výdajů je zastropována (je určeno jejich maximum).
 

* Pozn.: S výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku a s výjimkou autorských příspěvků daněných srážkou do úhrnné výše 10 000 Kč za kalendářní měsíc.

Tento způsob uplatnění výdajů nelze použít u společných příjmů a výdajů a zpětně jej nelze měnit.

Pokud uplatníme tento způsob výdajů, v částce takto vypočítaných výdajů již jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti.

Technicky je částka maximálních výdajů vždy procentem příjmů z částky 2 000 000 Kč (například u zemědělské činnosti 80 % z 2 000 000 = 1 600 000 Kč, u nájmu 30 % z 2 000 000 = 600 000 Kč). Částky si tedy nemusíme pamatovat.

Dosti často se objevují názory a rady, že poplatník při překročení příjmů 2 000 000 Kč nemůže již výdajový paušál použít a musí vycházet ze skutečných výdajů. To ale není pravda, stejně jako to, že plátce DPH nesmí použít výdajový paušál. Taky už neplatí, že by si poplatník, který uplatňuje výdajový paušál, nemohl uplatnit slevu na vyživovanou manželku/manžela nebo by si nemohl uplatnit daňové zvýhodnění na dítě.

Poplatník, který překročil příjmy 2 000 000 Kč (tedy i plátce DPH), může použít výdajový paušál

Poplatník tedy klasicky použije výdaje paušálem – jen výše výdajů se se zvyšujícími příjmy již dále nezvedá. Nicméně i tak je to v drtivé většině případů daňově výhodné.

Příklad:

Náš živnostník z výše uvedeného případu má za rok 2021 příjmy 4 000 000 Kč. Výdaje paušálem 60 % by při jejich nezastropování byly 2 400 000 Kč, ale zákon je „zastropovává“ na výši 1 200 000 Kč – maximálně tedy může uplatnit právě 1 200 000 Kč.

Rozdíl mezi příjmy a výdaji je tedy 2 800 000 Kč (4 000 000 − 1 200 000).

Pokud by tedy živnostník zpanikařil a při překročení příjmů 2 000 000 Kč přešel na evidenci skutečných výdajů, vycházel by při zdanění z rozdílu příjmů a výdajů z částky 3 989 500 Kč, a přitom může nadále využít výdajový paušál a vycházet z částky „jen“ 2 800 000 Kč. Daň po uplatnění slevy na poplatníka by v tomto případě byla 480 067 Kč.

Výpočet daně při použití výdajového paušálu:
 

Výdajový paušál je také často chybně zaměňován s paušální daní – poplatník s paušální daní (v paušálním režimu) platí pevně danou paušální daň a žádné výdaje neprokazuje vůbec.