O dani z přidané hodnoty už jistě slyšel každý. Její kořeny sahají dlouho do historie, kdy už v Egyptě nebo v Aténách byly daně uvalovány na tržby. Nicméně za DPH tak, jak tuto daň známe, dnes stojí francouzský ekonom Maurice Lauré, který ji jako ředitel francouzské daňové správy zavedl v roce 1954. Z Francie se po založení Evropského hospodářského společenství rozšířila nejprve do zakládajících států a následně ji začaly kopírovat i ostatní státy Evropy.

V ČR byla tato daň zavedena 1. 1. 1993 a nahradila dřívější daň z obratu. V letošním roce 2023 máme tedy již třicáté výročí této daně na našem území.

DPH je nepřímá daň, což je taková daň, kterou státu odvádí jiná osoba (plátce) než ta, na niž její účinky dopadají (poplatník). Poplatník, tedy spotřebitel, totiž má tuto daň zahrnutou v ceně zboží nebo služby, ale státu ji platí plátce DPH. Podstatou této daně je zdanění přidané hodnoty, tj. hodnoty, kterou přidává plátce ke zboží nebo službě v rámci výkonu své ekonomické činnosti.

DPH reguluje zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a prováděcí nařízení k této směrnici, kterým je prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. 3. 2011. Evropská legislativa v případě DPH funguje tak, že národní legislativa jednotlivých států EU o DPH musí být upravena v souladu se směrnicí; naproti tomu prováděcí nařízení je přímo použitelné nezávisle na českém zákonu o DPH.

Kdo je daňový subjekt

Zákon o DPH definuje jednotlivé subjekty daně následovně:

• Osoba povinná k dani – osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, nebo skupina. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. Za ekonomické činnosti je považována činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání podle jiných právních předpisů za účelem získávání pravidelného příjmu, dále činnost spočívající ve využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu. Naopak ekonomickou činností není činnost zaměstnanců, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti.
• Skupina – skupina kapitálově nebo jinak spojených osob se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a (má speciální skupinové DIČ a jedná za ni zastupující člen).
• Plátce – osoba povinná k dani, která se jí stane ze zákona, a to buď překročením stanoveného obratu (od roku 2023 se jedná o 2 mil. Kč), nebo na základě dobrovolné registrace. Existují však i jiné situace, kdy se může též stát plátcem (více viz § 6b až § 6fa zákona o DPH).
• Identifikovaná osoba – zjednodušeně řečeno se jedná o osoby, které vypořádávají DPH v rámci svých přeshraničních transakcí, registrace se tak může týkat osob, které nakupují či prodávají služby a majetek z/do jiných států (více viz § 6g až § 6l zákona o DPH).

Předmět daně u DPH

Předmětem DPH v České republice je dodání zboží a poskytnutí služeb v rámci území ČR v průběhu podnikatelské činnosti. Dále pak pořízení zboží z jiného členského státu EU, pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu EU anebo dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

Konkrétně se při dodání zboží nebo služeb v ČR jedná o prodej zboží a poskytování služeb, které jsou plátci DPH nabízeny v rámci jejich podnikání. Toto zboží a služby jsou dle zákona zahrnuty do základu daně, tedy do ceny, za kterou jsou prodávány nebo poskytovány.

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň

Povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, někdy pak i ke dni přijetí úplaty před datem uskutečnění zdanitelného plnění. Zákon pak přesně definuje, který okamžik se považuje za den uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží či poskytnutí služeb.

Při uskutečnění plnění vzniká povinnost zaúčtovat a odvést DPH. Plátce DPH musí zpravidla při uskutečnění zdanitelného plnění vystavit daňový doklad, který obsahuje informace o zboží nebo službách a jejich cenách a DPH.

Je potřeba si dát pozor na to, že povinnost přiznat daň není pouze v případě dodání zboží či poskytnutí služeb, ale i v jiných případech, a to zejména u přeshraničních transakcí:

• při dovozu zboží,
• při dodání zboží a poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku,
• při pořízení zboží z jiného členského státu,
• a dále pak v případě režimu přenesení daňové povinnosti, který se uplatňuje na obchody v rámci ČR (§ 92a až § 92i zákona o DPH).

Nezapomeňme tedy, že v případě faktury ze zahraničí nebo například od dodavatele stavebních prací, který je plátcem v ČR, musíme jako plátci DPH a v případě zahraničí i jako identifikované osoby DPH vyměřit a daň odvést finančnímu úřadu, pokud nemáme zároveň nárok na její odpočet.

Základ daně u DPH

Základem této daně je vše, co plátce obdržel, nebo má v budoucnu obdržet jako úplatu za uskutečněné zdanitelné plnění, a to bez samotné DPH za toto zdanitelné plnění. Lze říci, že základem daně z přidané hodnoty je obvykle cena zboží nebo služby, za kterou je zboží prodáváno nebo služba poskytována, bez DPH.

V některých případech může být základ daně stanoven odlišně, například při dovozu zboží z třetí země (tedy ze zahraničí mimo EU), kdy je základ daně stanoven jako základ daně pro vyměření cla plus clo a další poplatky z důvodu dovozu zboží, spotřební daň a dále se ještě připočtou vedlejší výdaje na dopravu dle pravidel stanovených zákonem. V jiných případech může být základem daně cena obvyklá.

Je důležité správně vypočítat základ daně, protože na základě této částky se určuje výše DPH, kterou je plátce DPH povinen zaplatit nebo kterou si může odečíst jako daň na vstupu.

Výpočet daně a sazby DPH

V současné době máme v ČR následující sazby DPH:

• základní sazba 21 %,
• první snížená sazba 15 % (platí zejména na potraviny a nealkoholické nápoje, rostliny a jejich semena, zdravotnické prostředky a pomůcky, zboží používané ke zmírnění následků nemocí, sběr a přepravu komunálního odpadu),
• druhá snížená sazba 10 % (platí zejména na kojeneckou výživu, vybrané bezlepkové potraviny, léky a knihy, ubytovací a stravovací služby, pozemní hromadnou dopravu, úpravu a rozvod vody).

Daň vypočítáváme dvěma možnými způsoby, a to podle toho, zda vycházíme z ceny bez DPH nebo z ceny včetně DPH:

• v ceně není zahrnuta DPH, pak budeme postupovat dle tohoto vzorce:
  • DPH = cena bez DPH × sazba daně / 100,
• v ceně je již zahrnuta DPH a vypočítáváme DPH tzv. shora:
  • DPH = cena s DPH − (cena s DPH / koeficient),
  • koeficient je daný použitou sazbou DPH, tj. 1,21 u základní sazby, 1,15 u první snížené sazby a 1,10 u druhé snížené sazby.

Osvobození od DPH

Některá zdanitelná plnění jsou od daně z přidané hodnoty osvobozená.

Existují dvě skupiny osvobození:

• osvobození bez nároku na odpočet DPH (viz § 51 až § 62 zákona o DPH),
• osvobození s nárokem na odpočet DPH (viz § 63 až § 71h zákona o DPH).

Osvobození od DPH bez nároku na odpočet se vztahuje na dodání zboží a služeb, u kterých pak nelze uplatnit nárok na odpočet DPH na vstupu (tedy nelze uplatnit odpočet DPH z přijatých faktur a dokladů, které přináleží k osvobozeným dodávkám zboží a služeb). Mezi takové služby a zboží patří například poštovní služby, sociální služby, finanční a pojišťovací činnosti, prodej a nájem nemovitostí, výchova a vzdělávání, zdravotnictví a další.

Osvobození od DPH s nárokem na odpočet se týká dodání některého zboží a služeb, které jsou použity pro výkon zdanitelného plnění a jsou nezbytné pro jeho uskutečnění. U plnění, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost jej přiznat (tedy uvést v daňovém přiznání) ke dni jeho uskutečnění, pokud zákon nestanoví jinak. Jedná se o následující zdanitelná plnění:

• dodání zboží do jiného členského státu EU,
• pořízení zboží z jiného členského státu EU,
• vývoz zboží,
• poskytnutí služby do třetí země,
• dovoz zboží,
• přeprava osob a přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží,
• dodání zboží provozovateli elektronického rozhraní a
• další zvláštní případy.

Je důležité správně určit, zda dané plnění spadá do kategorie osvobození od DPH s nárokem na odpočet nebo bez nároku na odpočet a při vykazování DPH dodržovat příslušná pravidla.

Zvláštní režimy, přenesení daňové povinnosti

V některých případech se s DPH zachází specificky a pro tyto účely jsou zavedeny v zákoně zvláštní režimy. Jedná se o následující:

• zvláštní režim pro cestovní službu,
• zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi,
• zvláštní režim pro investiční zlato.

Dalším specifickým režimem je přenesení daňové povinnosti, kdy je povinností plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění – tedy dodavatelem je na něj přenesena povinnost daň přiznat. Jedná se o následující skupiny plnění:

• dodání zlata,
• dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k zákonu o DPH,
• dodání nemovité věci ve specifických případech,
• poskytnutí stavebních a montážních prací,
• dodání zboží poskytovaného jako záruka při realizaci této záruky, nebo dodání zboží po postoupení výhrady vlastnictví nabyvateli a výkon tohoto práva nabyvatelem.

U výše uvedených plnění se jedná o režim používaný trvale. Mimo to existuje dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti, který se zavádí, pokud tak stanoví vláda nařízením.

Mimo výše uvedené režimy připomeňme ještě zvláštní režim jednoho správního místa (tzv. One Stop Shop), který je spojen s přeshraničními obchody.

Nárok na odpočet DPH

Plátci DPH v České republice mají nárok na odpočet DPH, kterou zaplatili při nákupu zboží a služeb, které jsou určeny pro jejich podnikatelskou činnost. Konkrétně se jedná o taková zdanitelná plnění na vstupu, která v rámci svých ekonomických činností použijí pro účely uskutečňování:

• zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku,
• plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku,
• dalších plnění, u kterých možnost odpočtu na vstupu stanoví zákon (viz § 72 odst. 1 písm. c) až e).

Aby mohli uplatnit odpočet DPH, musí být splněny následující podmínky:

• při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad,
• při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem,
• při odpočtu daně při dovozu zboží, pokud tak zákon stanoví, daň přiznat a mít daňový doklad (u dovozu je to rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu nebo jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je již daň zaplacena).

Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny výše uvedené podmínky. Nárok na odpočet ovšem nemusíme uplatnit hned, ale máme na jeho uplatnění čas tři roky, potom nárok na odpočet zaniká.

Je potřeba mít na paměti, že v některých případech lze DPH uplatnit pouze v poměrné či krácené výši. Také v některých případech je potřeba vyrovnat odpočet daně nebo upravit odpočet daně, což jsou mechanismy, pomocí kterých, zjednodušeně řečeno, se uplatněná DPH vrací zpět státu. Specifické je pak uplatnění odpočtu DPH a jeho vyrovnání v případě registrace k DPH a jejího zrušení.

Zdaňovací období, daňová tvrzení, splatnost daně

Základní zdaňovací období u DPH je kalendářní měsíc. Při splnění zákonem stanovených podmínek však může být zdaňovacím obdobím i kalendářní čtvrtletí.

Daňovými tvrzeními, která se v případě DPH nejčastěji podávají, jsou:

• přiznání k dani z přidané hodnoty,
• kontrolní hlášení,
• souhrnné hlášení (hlášení o dodání zboží nebo služby do jiného státu EU).

Plátce daně nebo identifikovaná osoba je povinna výše uvedená daňová tvrzení podat pouze elektronicky. Pouze elektronicky lze též podat přihlášku k registraci nebo oznámení o změně registračních údajů.

Základní pravidlo stanoví lhůtu pro podání daňového přiznání u DPH tak, že daňové přiznání se podává do 25 dnů po skončení zdaňovacího období spolu s tím, že tuto lhůtu nelze prodloužit. Pokud lhůta připadne na víkend nebo státní svátek, posunuje se na první pracovní den po tomto volnu.

Od 1. 1. 2016 byla zavedena pro plátce povinnost podávat kontrolní hlášení. Plátci právnické osoby a plátci fyzické osoby s měsíčním zdaňovacím obdobím podávají kontrolní hlášení do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. Plátci fyzické osoby s čtvrtletním zdaňovacím obdobím podávají kontrolní hlášení do 25 dnů po skončení kalendářního čtvrtletí.

Ohledně splatnosti platí obecné pravidlo, že daň je splatná v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání.

Nastávají situace, kdy daň na vstupu převyšuje daň na výstupu, a pak vznikne plátci nárok na vrácení nadměrného odpočtu. Správce daně, pokud nemá o odpočtu pochybnosti a jedná-li se o částku vyšší než 200 Kč, vrátí tento přeplatek bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu (vyměřuje se k lhůtě pro podání daňového přiznání).

Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro účely DPH veškeré údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení.

Sankce

Mimo sankcí, které stanoví daňový řád pro pozdní podání daňového přiznání, pozdní úhradu a další porušení povinností při správě daní, zákon o DPH specificky definuje sankce u kontrolního hlášení (viz § 101h zákona o DPH).

Je potřeba dávat pozor na pozdní podávání kontrolních hlášení a též na nereagování na výzvy, které se kontrolního hlášení týkají, ve stanovených lhůtách. Neboť při zanedbání těchto povinností se může jednat o poměrně velké finanční částky a porušení povinností může též vést k získání statusu nespolehlivého plátce se všemi jeho zákonnými dopady.

Související článek:
Základní přehled o dani z příjmů fyzických osob