Daň z příjmů fyzických osob je klíčovým prvkem daňového systému v České republice. Je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Tato daň se vztahuje na příjmy fyzických osob, které pocházejí z různých zdrojů, jako jsou zaměstnání, podnikání, pronájmy, kapitálové příjmy a další. V tomto článku se podíváme na základní informace o dani z příjmů fyzických osob v ČR.

Kdo je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob

Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby, a to:

• daňoví rezidenti ČR (mají v ČR bydliště, nebo se zde obvykle zdržují), kteří zdaňují v ČR své celosvětové příjmy,
• daňoví nerezidenti mají daňovou povinnost pouze z příjmů ze zdrojů na území ČR.

Při určení daňové rezidence poplatníka hrají, kromě definic v zákoně o daních z příjmů, důležitou roli mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění (přehled platných smluv najdete na webu Ministerstva financí).

Předmět daně z příjmů fyzických osob

Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou:

• příjmy ze závislé činnosti (§ 6) – zaměstnání, funkční požitky, odměny atd.,
• příjmy ze samostatné činnosti (§ 7) – OSVČ,
• příjmy z kapitálového majetku (§ 8) – úroky, dividendy, podíly na zisku atd.,
• příjmy z nájmu (§ 9) – nemovitých a movitých věcí,
• ostatní příjmy (§ 10).

Upozorněme na fakt, že příjmem se rozumí nejen příjem peněžní, ale i příjem nepeněžní a příjem dosažený směnou.

U příjmů ze samostatné činnosti lze využít několik možností, jak stanovit základ daně. Pro jejich využití je nutné vždy postupovat dle podmínek daných zákonem. Osoba samostatně výdělečně činná tak může vypočítat základ daně, respektive zajistit zdanění svých příjmů některým z následujících způsobů:

• paušální daň – při splnění zákonných podmínek lze platit měsíčně finančnímu úřadu jednu souhrnnou úhradu, která zahrnuje daň z příjmů + sociální pojištění + zdravotní pojištění dohromady,
• paušální výdaje – oproti příjmům OSVČ využije paušální výdaje ve výši 30 %, 40 %, 60 %, nebo 80 % dle činnosti, kterou vykonává; tyto výdaje mají daný svůj maximální limit,
• daňová evidence – proti příjmům OSVČ využije skutečné výdaje uplatnitelné dle zákona, které vede v daňové evidenci, jež obsahuje údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, a dále údaje o majetku a dluzích,
• účetnictví podle účetních předpisů – OSVČ může vést účetnictví, případně je k jeho vedení povinna dle zákona o účetnictví.

U příjmů z pronájmu jsou způsoby stanovení základu daně následující:

• paušální výdaje – oproti příjmům lze využít paušální výdaje ve výši 30 %; tyto výdaje mají daný svůj maximální limit,
• skutečné výdaje – základem daně jsou příjmy z pronájmu snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení,
• účetnictví podle účetních předpisů – i poplatník s příjmy z pronájmu může vést účetnictví.

Osvobození od daně z příjmů

Některé příjmy úplatné i bezúplatné (přijaté dary) jsou od daně z příjmů osvobozeny. Osvobození je mnohdy vázáno na splnění konkrétních podmínek – ať už se jedná o splnění časového testu držení majetku po určitou dobu, použití příjmu na zákonem dané účely, nebo se jedná o zákonem přesně specifikované příjmy.

U úplatných příjmů se jedná například o osvobození při prodeji nemovitostí, cenných papírů, některých náhrad, podpor, dávek nebo důchodů. Příjmů, u kterých je možno uplatnit osvobození, je poměrně široká škála a v zákoně o daních z příjmů je najdeme v § 4 odst. 1 písm. a) až zm). Kromě těchto příjmů jsou pak osvobozeny od daně též některé příjmy, jež poskytuje zaměstnavatel svým zaměstnancům (§ 6 odst. 9) – i zde jsou od daně osvobozené zaměstnanecké benefity omezeny konkrétními podmínkami.

U bezúplatných příjmů, které jsou od daně osvobozené, najdeme například příjmy z dědictví nebo darování. I těchto vyjmenovaných osvobozených bezúplatných příjmů je poměrně hodně a najdeme je v § 4a.

V zákoně o daních z příjmů najdeme ještě další osvobození, a to v § 10 odst. 3, což je osvobození tzv. ostatních příjmů, mezi něž patří např. příležitostné příjmy do 30 000 Kč ročně, specifikované výhry, některé dary mezi rodinnými příslušníky apod.

Pokud je příjem od daně z příjmů osvobozený, nedeklaruje se v daňovém přiznání. Pokud však poplatník daně z příjmů fyzických osob obdrží příjem, který je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen a je vyšší než 5 000 000 Kč, je povinen oznámit správci daně tuto skutečnost do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjem obdržel.

Základ daně a daňová ztráta

Základem daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.

Z příjmů podle § 7 (podnikání) a § 9 (nájem) může dojít ke vzniku daňové ztráty, pokud výdaje v daném zdaňovacím období překročí příjmy. V případě příjmů dle § 8 (z kapitálového majetku) a dle § 10 (ostatních příjmů) nelze vytvořit ztrátu.

Základ daně se pak vypočte jako součet dílčích základů daně dle § 6 až § 10, přičemž platí pravidlo, že případná ztráta z příjmů dle § 7 a § 9 lze uplatnit pouze na zisk z příjmů dle § 7 až § 10. Zjednodušeně řečeno – o ztráty nelze snížit příjmy dle § 6 ze závislé činnosti, ty budou započteny do základu daně v plné výši.

Nezdanitelné části základu daně

Od základu daně lze odečíst některé nezdanitelné položky. Jedná se o:

• dary,
• úroky na bydlení,
• příspěvky na penzijní a životní pojištění,
• členské příspěvky odborovým organizacím,
• úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání.

Zákon však přesně vymezuje, co musí být splněno, aby mohly být výše uvedené výdaje uplatněny jako nezdanitelné části základu daně.

Sazba daně, zdaňovací období

Sazba daně z příjmů fyzických osob v ČR činí:

• 15 % pro část základu daně do 48násobku průměrné mzdy,
• 23 % pro část základu daně přesahující 48násobek průměrné mzdy.

Pro rok 2023 je 48násobek průměrné mzdy 1 935 552 Kč. Do této částky tedy poplatník zdaňuje svůj příjem 15 % a tu část příjmu, která převyšuje tuto hranici, zatíží daní 23 %. U zaměstnanců, jejichž příjmy jsou vyšší než čtyřnásobek průměrné hrubé mzdy (161 296 Kč pro rok 2023), se část mzdy převyšující tuto hranici zdaní též sazbou daně 23 %.

Zdaňovacím obdobím daně z příjmů fyzických osob je kalendářní rok.

Slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob a daňové zvýhodnění na děti

Poplatníkům – fyzickým osobám, se vypočtená daň snižuje o následující slevy (výše slev je platná pro rok 2023):

• základní sleva ve výši 30 840 Kč na poplatníka,
• sleva na manžela/manželku ve výši 24 840 Kč, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč; je-li manželovi přiznán nárok na průkaz ZTP/P, zvyšuje se částka na dvojnásobek (49 680 Kč),
• základní sleva na invaliditu ve výši 2 520 Kč, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně,
• rozšířená sleva na invaliditu ve výši 5 040 Kč, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně,
• sleva na držitele průkazu ZTP/P ve výši 16 140 Kč, je-li poplatníkovi přiznán nárok na průkaz ZTP/P,
• sleva na studenta ve výši 4 020 Kč u poplatníka, který splňuje podmínky studia dle zákona o daních z příjmů,
• sleva za umístění dítěte – tzv. školkovné, za každé vyživované dítě lze uplatnit slevu maximálně do výše minimální mzdy.

Pro uplatnění slev platí specifické podmínky, se kterými je potřeba se před uplatněním seznámit.

Kromě uvedených slev má poplatník nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Pro rok 2023 jsou výše daňového zvýhodnění na děti následující:

• 15 204 Kč ročně na jedno dítě,
• 22 320 Kč ročně na druhé dítě,
• 27 840 Kč ročně na třetí a každé další dítě.

Daňové zvýhodnění je možné uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. To znamená, že pokud je daň nižší než uznatelné daňové zvýhodnění, rozdíl je daňovým bonusem.

Daňový bonus lze uplatnit a požádat finanční úřad o jeho vrácení za splnění následujících podmínek:

• je-li tento daňový bonus alespoň 100 Kč,
• pokud měl poplatník příjem alespoň ve výši 6násobku minimální mzdy (pro rok 2023 to je 103 800 Kč), a to pouze z těchto činností:
  • dle § 6 – příjmy ze závislé činnosti,
  • dle § 7 – příjmy ze samostatné činnosti.

Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob

Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 50 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Povinnost podat daňové přiznání je též v případě vykázání ztráty.

Naopak daňové přiznání nemusí podávat poplatník, který:

• má příjmy ze závislé činnosti podle § 6 pouze od jednoho anebo postupně od více zaměstnavatelů (podmínkou je podepsaný „růžový“ formulář prohlášení k dani u těchto zaměstnavatelů) a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou, nemá jiné příjmy podle § 7 až § 10 vyšší než 20 000 Kč,
• má pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou podle zákona o daních z příjmů vyjmuty ze zdanění.

Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob se podává na finanční úřad – územní pracoviště místně příslušné poplatníkovi. Místní příslušnost správce daně se řídí u fyzické osoby jejím místem pobytu, čímž se rozumí adresa místa trvalého pobytu občana ČR, nebo adresa hlášeného místa pobytu cizince. V případě, že místo pobytu fyzické osoby nejde takto určit, rozumí se jím místo na území ČR, kde se fyzická osoba převážně zdržuje.

Lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů jsou následující:

• základní lhůta je do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období (pro rok 2023 to bude do 1. 4. 2024),
• při elektronickém podání je lhůta do čtyř měsíců po uplynutí zdaňovacího období (pro rok 2023 to bude do 2. 5. 2024),
• pokud podává daňový poradce nebo advokát, je lhůta do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období (pro rok 2023 to bude do 1. 7. 2024).

Plná moc pro poradce (daňového poradce nebo advokáta) musí být u správce daně uplatněna nejpozději v okamžiku podání daňového přiznání. Lze tedy uplatnit plnou moc například i v červnu.

Poplatník je povinen v daňovém přiznání sám vyčíslit daň a uvést předepsané údaje, jakož i další okolnosti rozhodné pro vyměření daně.

Daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení. Daň lze zaplatit:

• bezhotovostní platbou prostřednictvím bankovního příkazu nebo internetového bankovnictví,
• v hotovosti na finančním úřadu – územním pracovišti,
• v hotovosti prostřednictvím poštovní poukázky typu A.

Formát účtu, kam se platí daň z příjmů fyzických osob, vypadá následovně: 721-matrika/0710.
Matrika závisí na místní příslušnosti k finančnímu úřadu (viz web Finanční správy). Variabilním symbolem je rodné číslo poplatníka. Konstantní symbol je v případě bezhotovostní úhrady 1148.

Český daňový systém je poměrně složitý a podléhá častým změnám. Zákon též stanoví sankce za pozdní podání přiznání, pozdní zaplacení daně i za nesplnění dalších daňových povinností. Je proto vhodné se při výpočtu daně z příjmů poradit s odborníkem, jako je daňový poradce nebo účetní, který pomůže s přesným výpočtem daně z příjmů a dodržením všech daňových povinností.

Související článek:
Základní přehled o DPH – co byste měli vědět?