Problematika vracení DPH v rámci Evropské unie je poměrně široká. Zahrnuje oblasti jako například vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit, mezinárodním organizacím, v rámci zahraniční pomoci, fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu a další. My se v dnešním článku zaměříme na podmínky pro vrácení daně z jiných členských států EU tuzemským plátcům daně.

Celá problematika vracení daně je jednotně řešena v rámci EU směrnicí Rady 2008/9/ES ze dne 12. 2. 2008 (dále jen „směrnice“). Z této směrnice pak vychází legislativa jednotlivých členských států, která může být v detailech odlišná.

V České republice se v rámci zákona o DPH (dále jen „ZDPH“) věnují vracení DPH § 80 až § 86a.

Vracení daně plátcům v jiných členských státech – podmínky

Jak již bylo v úvodu naznačeno, dnes se budeme zabývat podmínkami pro vrácení DPH z jiných členských států tuzemským plátcům. V zákoně o DPH tuto oblast najdeme v § 82. Uvedené ustanovení v souladu se směrnicí upravuje podmínky a postup při vrácení daně, kterou tuzemský plátce zaplatil v jiném členském státě.

Jde o případy, kdy osoba registrovaná k dani v jiném členském státě dodává zboží nebo službu s místem plnění v tomto jiném členském státě a u plnění uplatní daň daného členského státu. Pokud by nebylo v platnosti ustanovení o vrácení daně, pak by docházelo k nerovnosti podmínek v rámci daně z přidané hodnoty.

Ustanovení § 82 ZDPH stanovuje pouze obecné podmínky pro vrácení daně. Konkrétní postup pak vyplývá z právní úpravy jednotlivých členských států.

Mezi základní podmínky patří:

• O vrácení může požádat plátce (nikoliv například identifikovaná osoba), který má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, má nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v jiném členském státě, ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo ani provozovnu.
• Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na vrácení daně jen v části připadající na použití s nárokem na odpočet daně.
• Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím.
• Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně.
• Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu podle § 72 odst. 6 ZDPH, provede plátce opravu částky daně, o kterou požádal nebo která již byla vrácena.
• Žádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud žadatel v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

Vracení daně plátcům v jiných členských státech – formulář

Jak již bylo uvedeno výše, jednou z podmínek pro vrácení daně z jiného členského státu je podání elektronické žádosti prostřednictvím portálu „EPO“. Pokud chceme zpracovat žádost o vrácení daně, musíme nejprve zažádat o přidělení přístupu do „Aplikace pro vracení daně z přidané hodnoty plátcům v jiných členských státech“ (dále jen „aplikace“).

Formulář této žádosti se nachází na Daňovém portále v sekci Elektronická podání => oblast DPH. Příslušný správce daně rozhodne o žádosti nejpozději do 15 pracovních dnů.

Pokud žádost bude vyřízena kladně, může plátce přistoupit k přihlášení do aplikace a začít s vyplňováním žádosti o vrácení DPH. Žádost obsahuje některé standardní údaje. Já bych se zmínil pouze o některých specifických náležitostech:

• Při vyplňování období pro vrácení lze vyplnit nejvýše jeden kalendářní rok, nejméně tři kalendářní měsíce. Žádat lze i o kratší období než tři kalendářní měsíce, ale to za podmínky, že se jedná o období konce kalendářního roku, končící datem 31. 12.
• Žádat o vrácení daně je možné, pokud je splněn alespoň minimální limit vracené daně:
  • pro žádosti za období jednoho kalendářního čtvrtletí je minimum refundované daně stanoveno na sumu 400 EUR (nebo ekvivalent této částky v národní měně),
  • v případě podání žádosti za celý kalendářní rok je minimální hodnota požadované daně stanovena na sumu 50 EUR (nebo ekvivalent této částky v národní měně), totéž platí v případech, že si zažádáte o refundaci za období kratší než tři měsíce.
• Členské státy požadují do žádosti přiložit kopie daňových dokladů v případě, že základ daně u paliv přesahuje v jednotlivých dokladech částku 250 EUR, u ostatních druhů pořízeného zboží nebo přijatých služeb převyšuje základ daně 1 000 EUR. Zde je nutné postupovat podle pravidel konkrétního členského státu.
• V popisu zboží či služeb se vyplňují číselné kódy. Základní číselné kódy uvádím níže pro představu, u jakého zboží či služby je možné uplatňovat vrácení daně:
  • 1 = palivo,
  • 2 = nájem dopravního prostředku,
  • 3 = výdaje související s dopravním prostředkem (jiné než zboží a služby uvedené pod kódy 1 a 2),
  • 4 = mýtné a silniční poplatky,
  • 5 = cestovní výlohy, jako například jízdné v taxi, jízdné ve veřejné dopravě,
  • 6 = ubytování,
  • 7 = potraviny, nápoje a restaurační služby,
  • 8 = vstupné na veletrhy a výstavy,
  • 9 = výdaje na luxusní zboží, zábavu a reprezentaci,
  • 10 = jiné.

Po podání žádosti žadatel získá:

1. Potvrzení podání prostřednictvím aplikace – podací číslo.
2. Referenční číslo, které je pak určeno pro případnou komunikaci se správcem daně v jiném členském státě.

V praxi se pak setkáváme se subjekty, které poskytují žadatelům o vrácení daně formou služby zastupování a vyřízení žádosti, včetně komunikace se správci daně v jiných členských státech. Je na každém žadateli, zda takových služeb využije, nebo se do žádosti pustí sám. Důležité je vědět, že možnost vrácení DPH z jiných členských států EU existuje a je potřeba této možnosti hojněji využívat.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností BS daně s.r.o.